„Zelená je nová černá! Ve jménu zdraví podstupujeme detox jílem, čistíme střeva a kupujeme kila avokád. Marně. Dost možná přichází čas vrátit se ke chlebu se sádlem.“

Čtvrtý ročník, šest zvučných michelinských kuchařů, osm a půl hodiny naprostý excitace a pro mě osobně dvě obrovský zadostiučinění. To bylo letošní kulinářský symposium v Praze, který se neslo v duchu nutriční gastronomie, „netrendovosti“, lásky ke kultuře, tradicím a k poctivýmu kuchařskýmu řemeslu.

Říkali mi nejmíň dva měsíce, ale klidně i půl roku. A já jí dala tejden, maximálně dva. Abych se dostala z nejhoršího. Ba ne, trochu kecám. S PD je to vážně běh na dlouhou trať, ale já chtěla bejt asi trochu vtipná jako Jiří Kodet v Pelíškách. Jenže ona se ta moje kůže revitalizuje fakt docela dobře, třeba je to tou ekzematickou praxí. A třeba taky ne. Každopádně je mi líp a se svou novou „nejká“ se pomalu – a doufám, že i jistě – loučím. HURÁ!

…je svinstvo. Je to taková hrůza, která dokud se vám na obličeji doslova nevysemení, nedovedete si představit, jak příšerná hrůza to je. A tak mám potřebu o téhle nemoci napsat, protože mi sedí na obličeji, protože se o ní vlastně vůbec nic (pořádně) neví a protože vás vyčlení ze života rychlostí stejnou, s jakou u vás propukne. A vy nemůžete nic moc. Natož pracovat a alespoň po nějakou dobu dělat to, co milujete… Co jste si vybudovali. Co vás tak moc baví. A (bohužel) i živí.

Na televizi prakticky nekoukám a noviny nečtu. Irituje mě bulvární způsob sdělování informací o lidech, problémech, situacích… o světě, kde žiju. Patřím k těm, které manipulace vyloženě odpuzuje, a tak se jí snažím vyhýbat, co to jen jde. Šokování, laciných titulků rádoby seriózních médií a rychlých, dostatečně neověřených a povrchních zpráv mám už vážně dost…

Mám pít raději šťávy a pořídit si odšťavňovač nebo si připravovat smoothie a koktejly a koupit si mixér? Co je pro moje zdraví lepší? A vůbec, jaký je v tom vlastně rozdíl?

Když mi Jana Poncarová napsala, jestli by se mnou mohla udělat rozhovor do časopisu BIOREVUE , rozbušilo se mi srdce podobně, jako když mi poprvé volali z Dobrého Rána…