Okolí je obhlídnuto, suroviny nakoupeny, kuchyně zmapována, chuť i čich v pozoru, a tak se můžu vklidu ponořit do studia, vymýšlení, tvoření, psaní a následnýho vaření a focení. Tady to jde prostě nějak samo. Se vší tou čerstvostí kolem a s vietnamskou simkou v mobilu se nemá člověk na co vymlouvat. To jsem na to vyzrála! Hah. Takže po dvou dnech zase hlavně zařezávám!

Jet lag jako kráva. Stárnu! Když jsem byla menší, byla jsem přesvědčená, že tohle lidi říkají spíš proto, aby byly zajímavý. No, tak už jsem asi konečně taky zajímavá nebo co. Budím se v půl dvanáctý jako na koni, a ještě než jsem vylezla z postele, stihla jsem si vymyslet asi 257 snídaní, na který bych měla dneska chuť.

Vloni nějak touhle dobou se mi to úplně nedařilo. Mám z Vietnamu sice milión fotek, zápisků i receptů, ale na webu je zatím jen několik článků. Takhle to totiž dopadá, když si vymyslíte itinerář. A pak taky to, že ho budete svědomitě plnit, a že o tom všem ještě budete psát. No, a nakonec zjistíte, že to reálně stihnete jenom prožít a tak maximálně vyfotit a dát na Instagram.