Nejsem obecně milovníkem trendů, u kterých se strhne boom kolem jedný plodiny, kolikrát i na úkor ostatních, díky čemuž pak dochází k její mnohdy nekotrolovatelný nadprodukci (quinoa, chia semínka, kokosový olej…). Na druhou stranu je moje strava opravdu pestrá, a to včetně výše zmíněných surovin. A tak zastávám názor, že když člověk striktně nesnídá jenom chia pudink, neobědvá quinou a nevečeří avokádo den, co den, a to obzvlášť proto, že je to teď zrovna v kurzu a na špičce světových, a těch nejzdravějších superpotravin – co si budeme… většinou jde o víc super marketing, než samotnou potravinu – je prima inspirace prostě krásná a dobrá věc.

Základem každýho krémovýho hummusu je kvalitně uvařená cizrna. Zleva: sušená, namočená a důkladně uvařená cizrna.

Takže dost řečí, nejdřív si totiž na tuhle dobrotu musíte připravit hummus!

Jak na ten nejlepší hummus?

Abyste měli hummus opravdu krémový a úplně nejlepší, je dobrý udělat si jasno v pár věcech:

• Nejlepší hummus budete mít vždycky z cizrny sušený, kterou si přes noc (ideálně na 24 hodin) namočíte do studený vody se lžičkou jedlý sody (ta napomáhá kyprosti a jemnosti „pomazánky“) a následně ji budete druhý den vařit alespoň hodinu a půl v čerstvý osolený vodě. Poměr: na 1 kg cizrny – 1 lžička jedlé sody.
• Když použijete cizrnu konzervovanou, která není úplně ideálně dovařená (na použití hummusu), bude hummus vždycky trošku hrubší. Já ji proto stejně ještě alespoň 40 minut vařím.
• Pokud nemáte výkonný mixér (a máte třeba tyčák), nikdy nedocílíte tak hladký struktury jako třeba já s Vitamixem, který má až cca 40 000 otáček/min. To je prostě fakt, to se nevytahuju. :D A tak je dobrý na to myslet.
• Nicméně! I tak může být hummus super, když budete mít cizrnu právě dobře a dostatečně uvařenou, takže zpátky k prvnímu bodu.
• Poslední důležitá informace, než se do toho pustíte zní: nebojte se tekutiny! Spousta receptů nefunguje už jenom proto, že obsahujou strašně málo tahini, vody, oleje, limetový šťávy… Máte pak sice super hutnou pomazánku, která má ale hrudky, a to třeba mně osobně u hummusu (u toho pravýho) prostě vadí, protože tam nepatří. A tak spíš než přímo mililitry a gramáží tekutiny, se v receptu řiďte tím, že až dáte do mixovací nádoby všechny ingredience, kromě těch tekutých, bude veškerá sečtená tekutina lehce nad obsahem veškerý cizrny. A nebojte, ona to fakt pojme! :) Pokud jí tam teda samozřejmě nenalijete třeba kýbl, že jo. :D Jinak, Izraelci používají skutečně mnohem víc tahini (na 500 g vařené cizrny až 300 g sezamový pasty), než je u nás běžný (je asi pro provoz drahá nebo nevim), a tak potom pochopitelně taky chutná jinak, a i proto je ta s více tahini dokonale krémová.

Hummus jako od izraelský babičky

Na jednu misku hummusu pro 4 osoby

• 350 g vařené cizrny (sušené -> namočené na cca 12 hodin, ideálně na 24, do studené vody + lžička jedlé sody viz. předchozí návod)
• alespoň 3 lžíce pasty tahini (ideálně kupte izraelskou v bistru Paprika, anebo u Arabů)
• asi 150 ml vody
• asi 170 ml olivového oleje
• 1 lžička mletého římského kmínu
• 1 lžička červené papriky
• 1,5 lžičky himalájské soli
• 1 stroužek česneku
• asi 60 ml limetové (citronové) šťávy
• 1 hrst pražených piniových semínek
• jedlé květy
• čerstvě mletý pepř

Cizrnu přidám do mixéru, přiliju veškerý tekutiny (ale jen 100 ml oleje), přidám tahini, kmín, červenou papriku, a česnek a do hladka rozmixuju (vody bude třeba dát tolik, jak už jsme si psali, ona každá uvařená cizrna totiž trošičku jinak nabyde). Hladkou pomazánku pak šoupnu do mísy, zaliju ji ještě kapkou oleje, zasypu piniovými semínky a jedlými květy a podávám jen tak se zeleninou anebo s pita chlebem a falafelem, případně v lodičkách, o kterých teď bude řeč.

Šup s cizrnou, kořením, česnekem solí a tahini do mixovací nádoby!

Přílít veškerou tekutinu: vodu, olivový olej, limetovou/citronovou šťávu tak, aby byla krapet nad hladinou obsahu ingrediencí.

Zmáčknout tlačítko „start“ a voilá! Hummus máte v cukuletu. Ve Vitamixu mixuju 1 min, a šmitec.

Na avokádový lodičky je potřeba si rovnou čerstvě umixovaný hummus nandat to trezírovacího (zdobícího) sáčku, aby se vám dobře plnily.

Pak už stačí jen naříznout avokádo, vyndat pecku, oloupat, pohrát si s kořením a sezamem, vyblbnout se se „sázením“ zeleně a barevných jedlých květů a máte zahrádku jako vyšitou.

PS: V Čechách podobný „avo-pop up“ (jestli to tak můžu nazvat) rozjeli Avocado x Street bistro, ale ještě jsem u nich nebyla a chleby s hummusem a avokádem neochutnala, tak snad se mi to brzo poštěstí. ;)

PPS: Jestli budete lodičky dělat, označte mě na Instáči (@zasadnezdrave), jsem děsně zvědavá, jestli vás tyhle blbiny taky ba! :))