Středně obtížný
Máme letos hodně rajčat. Jakože FAKT HODNĚ. A i přes to, že je všichni bezmezně milujem, nemůžem je už syrový, v salátu i na chlebíčkách ani vidět. Gazpačo by mi teklo ušima, těstoviny s rajdou jsou trochu nuda, a polívku v tom vedru, kdo by jedl, že jo. A tak jsem šáhla po lilku, kýblu těch rajčat, česneku a cibuli, a šla jsem vymejšlet, co teď s tim.
Napadlo mě, že jsem dlouho nejedla lazaně, a protože jsem neměla nic lepšího na práci, a vždycky jsem chtěla něco podobnýho vyzkoušet, dnešní oběd byl prostě jasnej!
Jenomže jsem tím vedrem malinko zlenivěla, takže se mi nechtělo dělat rajčatový sugo, a ještě k tomu bešamel, bez kterýho ty lazaně ale zase nejsou tak dobrý. To víme! No, a jak tak koukám, čím z toho elegantně vybruslím, na lince seděj a hleděj na mě kešú. A už to jelo… „Kešunéza!“ Blesklo mi hlavou. „To je vončo!“
Líné lilkové lazaně s kešamelem. Nejvíc fotogenický jídlo na planetě Zemi. :D
Takhle vzniknul kešamel, přátelé. Bešamel z kešú oříšků s parmezánem – takže by se dalo říct, takovej „zdravější“ bešamel se sýrem. A taky líný lilkový lazaně. Tak si je zkuste udělat, u nás se po nich zaprášilo!
Kdysi jsem si dělala kurzy raw food, ptž mě bavilo pronikat do tajů syrový stravy. Vitariáni mají totiž fakt skvělý fígle a vychytávky, který od tý doby ráda využívám i během vaření. Nejsou to jenom zeleninový špagety, nepečený dortíky, banánový palačinky, ale třeba i různý semínkový pomazánky, krekry a ořechový zálivky do salátů jako právě kešunéza.
Kešunéza je taková jakoby majonézka z kešú oříšků. Dělávám ji na kurzech vaření do salátku s pečenýma olivama a sušenýma rajčátkama. Takže proč bych jako základ bešamelu nemohla použít oříšky, když kešunéza funguje a chutná skvěle?
Celej recept a přesnou gramáž najdete v ingrediencích níže.
Pokud budete ořechy namáčet předem, což jsem neudělala proto, že jsem dopředu netušila, že budu „vařit“ kešamel, tak samozřejmě můžete, jen pak přidejte do receptu vody míň. A hlavně nezapomeňte vodu, ve který jste ořechy namáčely slít, a použijte čerstvou. Uvolňujou se do ní inhibitory, blokátory klíčení, kvůli kterým tenhle proces namáčení ořechů děláte.
Inhibitory jsou ve zkratce obecně látky, který omezujou/zpomalujou nebo zastavujou enzymatickou reakci, a který tím pádem můžou mít vliv na trávení. Takže jestli máte s trávením ořechů problémy, je vám po nic těžko, svědí vás hrdlo… a tak, zkuste princip namáčení ořechů. ;)
A ještě si tu odložím techniku pocení lilku, která se často doporučuje.
Je zvykem lilek „vypotit“ solí, aby během vaření nezhořknul. Dřív jsem to taky dělala, „ptž se to říká“ – lilek nakrájíte, řezné plochy nasolíte, a necháte vytáhnout vlkost, kterou následně umyjete pod proudem vody spolu se solí, a tím zamezíte údajně ztvrdnutí zeleniny během vaření, a hlavně ji zbavíte trpkosti.
No. Já jsem to pak jednou zapomněla udělat. A až když jsme dojedli, došlo mi to, a na chuti ani konzistenci bych to teda nepoznala. Od tý doby to nedělám. Fakt. Nikdy. Je to pro mě ztráta času, ptž se mi prostě nestalo, že by byl lilek hořkej, natož tvrdej. Ať už jsem ho vařila, pekla nebo smažila. Takže já lilek nepotím.
Syrový plátky lilku (nevypocený), cibule s česnekem, rajčata, kešů.
Usmažený lilky, který můžete ale i upíct v troubě, zacáknutý olivovým olejem.
Záleží taky prej na jeho zralosti/nezralosti, ale ani to se mi nepotvrdilo, jelikož když vařím s baby nezralým lilkem (asi jako dalších 68 mil. Thajců) různý variace na polívku Tom Kha, taky lilečky nepotím(e), a hořký nejsou. Tvrdý trochu jo, což je ale v tomhle případě docela záměr, a taky je to jasný…
Btw. já jsem ale vůbec „specialista“, nespařuju totiž ani jáhly. :D Což se taky doporučuje. A proč? Protože jsem si časem ověřila, že když jsou jáhly hořký, neznamená to, že jste je zapomněli spařit, ale že jsou prostě prošlý, zkažený (žluklý). Protože přirozeně hořký jáhly nejsou. To kolikrát i doporučovaný trojnásobný „spaření“ tu hořkost a žluklost jenom odplaví a potlačí. Takže takový jáhly doporučuju radši rovnou vyhodit. :)
A vlastně by mě zajímalo, jestli máte zkušenosti podobný. I třeba s něčím jiným? Já totiž jenom vím, že tyhle postupy lidi často dělají, a tak nějak automaticky, jako dřív i já, „protože se to dělá“.
Mimochodem, tyhle techniky „našich babiček“, vůbec nechci zesměšňovat, ani zlehčovat. Dřív se takhle třeba spařovalo především z důvodu nedostatku potravin. Takže když není co jíst, je jasný, že jáhly raději prolijete horkou vodou a zbavíte hořkosti, než jima budete „plýtvat“ a vyhodíte je. My ale máme dnes ten luxus, že nežijeme v období válek, a máme všeho dostatek a tudíž i máme kvalitnější suroviny. A proto i ten kdo tyhle babský rady nezná, ten spokojeně baští lilek, nespařuje jáhly, a vůbec by ho nenapadlo, že by měly ty suroviny hořknout, protože se to právě díky té kvalitě moc často nestává. Tohle jsou aspoň moje dosavadní zkušenosti, když to někde přijde na přetřes. Třeba se vám to bude hodit.
Tak hurá na ty lazaně, ale už!
Máte doma sklep?
A mohla bych ho vidět?
Mám pro vás slevu 10% při objednání na zembag.cz!
zadejte v košíku můj slevový kód
JAJA10
1. Nejdřív si omyjte a nakrájejte rajčátka na menší kousky. Bubáky nevykrajuju, ani rajčata neloupu. Nechávám jídlu většinou maximálně rustikální dojem, a usnadňuju si tím práci. Takhle mě to ba. Pokud vám slupky a tvrdší středy rajčat i při přípravě suga (kdy se to všechno do měkka stejně rozvaří) vadí, klidně si tu práci dejte.
2. Cibule a česneky oloupejte, cibuli rozkrojte a nakrájejte na kostičky. Česneky stačí krájet na tekné plátky, vnitřní kliček vyndavat nemusíte. Enzymy, který by mohly dráždit vás žaludek nebo žlučník se při vaření/pečení zničí. (Jeden stroužek česneku si nechte bokem do kešamelu).
3. Lilek omyjte a nakrájejte na cca 0,5 cm plátky.
TIP: Proč lilky „nepotím“ si můžete přečíst v úvodu receptu.
4. Nastrouhejte si parmezán na struhadle. Já použila jeho hrubší stranu.
1. Na olivovém oleji nechte na mírném stupni nejprve zesklovatět asi (5 minut) a potom zkaramelizovat cibulku s česnekem (asi dalších 3-5 minut). Přidejte rajčata a vařte za občasného míchání asi 30 minut.
Cibulka do sklovata.
Rajčata přidejte, až se cibulka trochu opeče a lehce zkaramelizuje.
2. Nakrájené lilky na troše olivového oleje opečte na pánvičce z obou stran. Pokud se s tím nechcete dělat (během přípravy rajčatového suga na to ale máte času víc než dost), můžete je rozprostřít na pečicí papír a zakápnuté olivovým olejem je upíct v troubě. Já to nedělám proto, že mi udělaný na pánvi díky většímu množství oleje chutnají pak víc… Z pánvičky je odkládám na talíř se savým ubrouskem.
3. Připravte si kešamel. Do mixovací nádoby dejte kešú oříšky, zajilte je vodou, přidejte vinný ocet, pokrájený česnek a rozmixujte do krému. Pak přidejte do směsi strouhaný sýr a vymixujte do hladka. Přistrouhejte trochu muškátového oříšku, podle chuti. Nechte přikryté stranou.
4. Rajčata by měla být už rozvařená. Takže posledních 15-20 minut nechte sugo redukovat na požadovanou hustotu. Asi takhle, jako vidíte na fotce dole. Pak dejte stranou.
5. Umyjte si rukolu a připravte si zapékací misku. Já měla po ruce na uvedené množství, což odpovídá asi 3-4 osobám, skleněnou mísu z Ikei o průměru 21 cm.
6. Jako první vrstvu jsem do mísy naskládala plátky pečeného baklažánu, pak na ně rozprostřela rajčatové sugo, na to nalila kešamel a na něj načechrala rukolu.
Takhle jsem postupovala ještě jednou a zakončila to vrstvou lilků, který jsem zalila kešamelem, zasypala sýrem a strčila to celý zapéct na 5 minut pod gril do trouby (250 °C).
TIP: Pár z vás mi do Stories psalo, jestli pak ta rukola není hnusná, když ji zapejkám. Ale nebojte, není. ;) Vy ty lazaně totiž nepečete doslova, ale jen shora tím grilem rozvoníte a připečete sýr. A je to fakt výborný!… I když se to nandáním trochu rozjede. Tak si nechte chutnat. <3
Lasagne su vyborne!! A to nie som vegetarian a masove lasagne milujem tiez :-) chcem sa spytat, mozem si kesu besamel zamrazit? Lebo mi este tak na jednu porciu ostalo a rada by som ho vyuzila aj nabuduce. Dakujem!
Jani, veliká dobrota ??
Ach, tak to jste mega kouzelnice… mě lilek už vícekrát zhořknul, když jsem ho nenasolila a nebylo to pak vůbec k jídlu. Asi, jak píšeš, fakt záleží na zralosti/nezralosti či odrůdě… Každopádně dnes večer si receptík uděláme, už se těším! Díky za fajn tip!
To si fakt nemyslím (že jsem kouzelnice), dělám ho často, a na různý způsoby… Prostě jsou asi nějaký výjimky, co potvrzujou pravidlo. :) A vlastně ani logicky mi to moc nedává smysl, kdyby měl totiž lilek pravidelně hořknout bez týhle techniky, tak jakto, že když ho člověk krájí na kostičky (a ty se fakt nepotí… doporučováno je to vždycky jen u plátků), když člověk dělá třeba těstoviny, nebo ho nadívá. Anebo, když se třeba peče lilek na „pomazánku“ baba ghanoush, tak tam se lilek dokonce peče vcelku, takže ani není kde ho „potit“, a nehořkne. Někdo mi teď do komentářů na FB psal, že to byla technika, která se používala dřív, ale od tý doby, co se lilek vyšlechtil, tak už je to prej přežitek. No, nevim, prostě. Každopádně ať chutná, a pokud budete klidnější, určitě si ho vypoťte! Mně to prostě neba, a když mi to nehořkne, nevidím v tom ani důvod. ;) A dobrou chuť! <3
Jééé, to mám radost, že to má někdo s lilkem i jáhly stejně :D
Jééé! A já taky! :D :D Díky, Moniko!