Vykládání karet mi připadalo všelijaký. Vtipný, naivní, praštěný… ale určitě né relevantní. „Věštění budoucnosti“ rozhodně není něco, čím bych se měla jakkoliv zabejvat, domejšlela jsem si hned s jasnou představou toho, že vím o co jde.

Slyšet/vidět –> nepochopit a nenechat si vysvětlit –> odsoudit, zavrhnout a jít dál. To byl často přístup, kterej mi umožňoval se s různýma situacema, co mi život přinášel, velmi rychle, jednoduše a hlavně bezbolestně vyrovnat. Ono to v určitým věku taky kolikrát ani jinak nejde, žejo. :)

Když jsem poprvý slyšela o Tarotu, mohlo mi bejt tak osmnáct. Věděla jsem o něm kulový a nezajímala se dál, protože jsem to „nepotřebovala„. Ale pak jsem o několik let starší poznala jednu strašně fajn ženskou – Helenku Kuželovou, která pořádala kurzy Tarotu ve chvíli, kdy jsem o něm věděla už dost na to, abych se na ně přihlásila. Možná ze zvědavosti, možná ze zoufalství… Kdo ví?

Dlouho mi to ale nevydrželo, protože jsem objevila něco, co mi neuvěřitelně přirozenou cestou ukazovalo to, proč jsem nespokojená, nešťastná, vyčerpaná, unavená… ztracená. A to mě děsilo. Člověk fakt občas vůbec nechce vidět, jak si sám s prominutím „sere do bot“. Tím spíš, když mu najednou něco přesně pojmenovává věci, který ví, že „dělá a žije“ na úkor svýho zdraví a štěstí… ale ještě není “tam”, aby měl náladu a hlavně dostatek sil s tím začít něco dělat.

Mimochodem tip na tarotový, fakt nádherný karty najdete dole pod článkem. :)

Bála jsem se Tarotu. A bála se hlavně toho, co mi skrze karty ukazovalo cestu, po který jsem ještě nechtěla (neuměla) jít. Ať už žijeme totiž v čemkoliv, zvykneme si na to tak, že i když je to sebehorší, vystoupit z toho začarovanýho kruhu do neznáma nám připadá pořád daleko nemožnější a strašidelnější. Možná, že to znáte…

Moje nejlepší kamarádka Karolína byla v tomhle vždycky mnohem dál. Nevím, jestli nebojácná, ale rozhodně dost zvědavá na to, aby tyhle strachy překonala. A tak ty kurzy (narozdíl ode mě) všechny dokončila. A teď proč to celý píšu.

I tahle zkušenost mi moc pomohla v hledání sebe sama a v nalezení toho, co je pro mě v životě nejdůležitější. A proto mi teď po tom měsíci, kdy jsme byli v Austrálii za Karolí, a kdy jsme sice neměly během přebalování bobků a cestování moc čas víst ty naše „hlubokomyslný rozhovory o nesmrtelnosti chrousta“, došlo, že mi tu vlastně tenhle drobnej puzzlík do skládačky „o mně“ možná i chybí, a tak se chci o něj s váma podělit.

Tarot jako moderní forma psychoterapie? Proč ne.

Tarot není o vykládání budoucnosti, ani o čarodějkách na koštěti s bradavicí na nose. Tarot je  „hra“, která je přímo závislá na naší vlastní intuici a otevřenosti k sobě sama, anebo na intuici a fantazii důvěryhodnýho, vnitřně zralýho a vzdělanýho člověka, kterej vás tou hrou provází. A tak si odvážím tvrdit, že Tarot může bejt dneska ve „správnejch rukách“ i tak trochu moderní formou psychoterapie. Kor v dnešní době, kdy by každej člověk měl mít možnost navštěvovat svýho osobního psychologa, aby bylo mezi lidma míň frustrace a víc laskavosti, mi připadá fajn o tomhle psát asi ještě víc, než dřív.

Tarot je o terapii, co v člověku dovede probudit jeho vnitřní hlas. Ten, kterej se v našem světě učíme často i nevědomky spíš potlačovat, než mu naslouchat.

Tarot totiž vlastně (pro mě) není ani tak o kartách a nějakým univerzálním „návodu na spokojenější život“, ale o terapii a o člověku, kterej vám skrze karty dovede odvyprávět příběh tak, že vám díky technikám, mající svůj původ právě v psychologii a koučinku, pomůže objasnit situace, ve kterejch se nacházíte, a nevíte, jak v nich obsát/ jak je prožít/ vyřešit/ jak z nich ven (anebo dovnitř).

Já si karty občas vykládám sama, ale jako mnohem účinější vnímám ten „princip katályzátoru“, kdy mě tarotovou terapií provází druhá osoba – nejčastěji právě Karolí.

Karolí a její služby najdete na webu www.karolinadobrovska.cz.

Ta totiž díky svýmu vzdělání – ty její diplómy a osvědčení z ciziny si můžete projít tuhle :) – ale hlavně díky svojí duševní vyzrálosti, empatii a schopnosti přirozený psychologie naprosto výstižně pojmenovává a interpretuje z karet to, co ve vás rezonuje a neskutečně do sebe zapadá. A proto já Tarot ve „správnejch rukách“ vnímám jako určitou formu psychoterapie, která mě vždycky umí dovíst tam, kam bych se sama dostávala určitě delší a trnitější cestou.

A taky vás chci zároveň i pozvat 23. ledna 2019 od 17:00-19:00 do SmetanaQ na besedu s Karolínou, mimo jiný i o Tarotu. Jestli vás to zajímá, tak doražte, já tam rozhodně budu. A jestli tohle téma s váma nic nedělá, tak je to úplně v pořádku. Třeba vás to někdy potká ve chvíli, kdy vám to smysl dávat bude, tak jako kdysi mně. :)

Pondělní výklady „na zkoušku“

Kdyby vás zajímalo, co na tom Tarotu mám prakticky, můžete si to každý pondělí vyzkoušet na vlastní kůži. Karolí se v rámci svojí práce rozhodla věnovat pondělky „volným výkladům“ prostřednictvím Instagramu. Jak na to si můžete přečíst tady dole v příspěvku.

https://www.instagram.com/p/BqV3XJClC8V/

A jestli vás zajímá, jaký karty mám já, tak jsou to tyhle, a jaký další krásný existujou, se můžete kouknout do článku o kartách od Karolíny, tuhle. Pokud vás Tarot zajímá natolik, že byste se ho chtěli naučit, můžete zase nakouknout sem. Třeba by to mohl bejt tip i na zajímavej dárek k Vánocům.

PS: Ano, tohle je skutečně ta důvěryhodná, vzdělaná a duchapřítomná osoba. Ostatně… já bych se ani s jinou tak dlouho nekamarádila. :D :P