Kdo neví, o čem je řeč, může si přečíst velmi neformální článek na blogu Jakorybička.cz, kde to vlastně všechno před čtyřmi a půl lety začalo.
I přes to přese všechno jsem vnitřně člověk, co byl dosud přesvědčený, že do mých osobních problémů „nikomu nic není“ (pořád si to dost myslím :), nebo vlastně spíš, že to přece nikoho nezajímá, když mi zrovna není hej. A proč s tím teda otravovat, zvlášť v dnešní době, kdy všechno, co za něco stojí musí být „s příběhem“, kdy všichni na motivy dobrodružné cesty Kryštofa Kolumba najednou jakoby objevili Ameriku a dělají, co je baví, kdy věci, co dřív bývaly tabu a člověk se za ně spíš styděl, jsou dnes často zneužívány ke zvláštní lehce zvrácené sebepropagaci, jelikož tyhle formulky ve světě PR a marketingu teď prostě frčí, protože fungují, zdá se, nejlíp.
Být „otevřený“, „upřímný“, se „srdcem na dlani“ je teď IN. A je vlastně dost jedno, jestli to tak vážně máte, nebo se tak jen tváříte. Divné, viďte?
Nechápejte mě špatně, já do téhle skupiny „happy-workerů“ a vlastně teď už i „comming-outerů“ patřím díky tomuhle článku taky. :)) Ale právě kvůli tomuhle trendu a podobným příběhům, které se na nás z médií a sociálních sítí denně valí (i když pravda, možná je to jenom můj dojem), jsem si uvědomila, že vlastně i z tohohle důvodu – aby mě někdo neosočil z něčeho podobnýho – jsem neměla potřebu tyhle věci sdělovat veřejně. Jednoduše mě takový způsob propagace už vyloženě irituje.
Samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle! Jen s váma sdílím svoje pocity, názory a teď se chystám zveřejnit vlastně i poměrně osobní věci, takže proto mám potřebu to taky trochu vysvětlit… Proč jsem to třeba neudělala dřív.
Každý z nás má svoje problémy, mindráky nebo třeba i kostlivce ve skříni a to i my, lidi od přírody veselí, pozitivní, docela dost otevření (ve smyslu osobního rozvoje) a opravdově upřímní nejen sami k sobě. Takže i já.
Poslední dva roky žiju asi tím nezdravějším způsobem, jakým jsem kdy žila. Dokonce jsem před těmi dvěma lety po 11 letech skoncovala s HA (hormonální antikoncepcí) a s čistým svědomím a těmi nejlepšími úmysly vám můžu říct, že to bylo jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí. Jím zdravě jako nikdy dřív, s rozumem a bez klasického stresu. Postupem let (díky studiu výživy, kvalitní literatuře, dostupným informacím a osobním zkušenostem) jsem si vytvořila takový životní styl, který mi nejen dává smysl, ale vylepšil i mnohé zdravotní problémy a nepohodu. Ostatně, poradenství tohohle typu mě živí. :) Navíc mám díky volné pracovní době (a perfektní šéfové ;) konečně čas sportovat, jak jsem si vždycky přála. Jsem šťastná v osobním i v profesním životě asi tak na 1000%. A co víc, po psychické stránce jsem celkově tak vyrovnaná, jako jsem nikdy nebyla. Mám se zkrátka moc dobře. ALE…
Už jsem to zmiňovala v jednom rozhovoru. Od dětství jsem trpěla alergiema, astmatem a atopickým ekzémem. Astma jsem zvládla odbourat, alergie v porovnání s tím, kdy jsem jako dítě musela docházet na vakcíny, bývala oteklá a celou pylovou sezónu jsem chodila s promočenýma kapesníkama, protože mi v jednom kuse tekly nudle z nosu, a s očima jako vodník Kebule po každé procházce lipovou alejí, se to vážně dnes nedá srovnat. Teď si párkrát „pčíknu“ a to je v podstatě všechno.
Nicméně možná v důsledku velkých životních změn v poměrně krátkém čase, nového stresu z toho všeho dění kolem, vysazení hormonů… se mi zhoršil atopický ekzém. Popravdě, kdybych věděla čím to, tak bych tenhle článek teď nepsala, protože bych ho neměla.
A teď proč to vlastně píšu? Jednak proto, aby všichni, co mě teď nepoznávali věděli, že to jsem opravdu já a né nějaký olezlý chlapec. :) Protože už mě nebaví reagovat na ty stejné dotazy (pardón, když vám není dobře, nejste trpělivý až za hrob). A já dokola nemusela vysvětlovat, že mám ekzém, a že šminky a všechny tyhle holčičí věci mám pořád ráda a opravdu neprocházím osobní transformací, ale na vysušenou poškozenou kůži si je prostě nenapatláte, i kdybyste stokrát chtěly. Anebo jó, ale jen jednou, protože pak byste z toho mohly dostat infekci a jely „štandopédé“ do nemocnice a to bych jako dost nerada.
A druhak proto, že pokud si tohle přečte alespoň jeden člověk, který ekzémem taky trpí, aby věděl, že v tom rozhodně není sám! Že i lidi, kteří žijou dost ukázkově a zdravý životní styl mají v malíku, jsou šťastný, spokojený a vyrovnaný, nejsou Bozi, ale taky jenom lidi, co se jim problémy a nemoci nevyhýbají.
Momentálně jsem na eliminační dietě, proto ta odmlka v receptech, protože nepředpokládám, že byste si chtěli smlsnout na rýži s rýží třikrát denně… navíc na přípravu je to dost jednoduchý. :P Ano, trochu to zlehčuju, mluví ze mě spánkový deficit. Kdo nemá výrazně zhoršený ekzém asi úplně nepochopí… Jakmile mi ale bude hej, tak to zase napravím. Slibuju. :)
Díky za pochopení…
Pusto a prázdno. Bez vašich komentářů je tu strašně smutno...