Když nám byl náš malý byt po letech práce z domova ještě menší, vymysleli jsme si projekt. Že z mýho dívčího bytu uděláme velikánskou kuchyni u obrovskýho okna (kde se budu motat hlavně já) a pracovnu s nekonečným stolem a spoustou monitorů (kde bude kouzlit hlavně Jary).

A byl to ten nejlepší nápad, co nás kdy napad! Na co si pronajímat kancl, když si můžem udělat vlastní a úplně nejkrásnější? :)

Jak si z bytu udělat „kancl“ s fakt velikou kuchyní. :) To je sen, kterej se mi ani nestihl zdát!

Láska!<3

A tak, jakmile jsme s našima nejmilejšíma architektama začali rozmýšlet, jak to celý vlastně pojmout, protože naše představy nebyly nijak zvlášť ohraničený – na rozdíl od mojí vize, která poměrně jasně určovala, na čem budu vařit, grilovat, v čem píct, jak a kde skladovat všechny suroviny – mě shodou okolností oslovila s nabídkou spolupráce firma Siemens, od který jsem všechny ty spotřebiče ale měla už dávno vybraný. :)) Mám s nima totiž už z minulosti dlouhodobě dobrou zkušenost. Navíc mi kromě parametrů sedí i jejich design a poměr cena/výkon považuju za nadstandardní.

Mimo to si troufám tvrdit, že jako vyučená kuchařka už opravdu vím, co doma chci (a co fakt ne a proč), jaký to má mít funkce, jak to má vypadat, a taky mě samozřejmě zajímá, kolik to bude stát. Snad jen zmíním, že kdybych jednou měla neomezený rozpočet, vrazila bych peníze do spotřebičů značky Gaggenau. :) Nicméně Siemens zatím splňuje moje nároky maximálně, a to bez ohledu na jakoukoli spolupráci.

Kromě toho jsem si samozřejmě prošla stážema a prací v profesionální kuchyni, takže vám sice dokážu poradit s výhodama a výběrem konvektomatu, doporučit vám profesionální indukci, šoker, sous-vide, holder… ale kdo z běžných smrtelníků skutečně potřebuje takový spotřebiče doma?

Moje práce spočívá v tom, že učím vařit lidi, co mají doma standardně vybavenou kuchyni, a proto jsou mi pořád bližší kvalitní běžný domácí spotřebiče, který člověku (i většině kuchařů doma) prostě obecně stačí.

A proto jsem si vymyslela tuhle sérii článků, abych měla pro vás všechno hezky pohromadě, a měla vás hlavně kam odkázat, až se mě zase zeptáte: „A Jájo, na čem všem to vlastně vaříš?“

Co považuju hned takhle z kraje za opravdu důležitý, než se do vybírání kuchyňského vybavení pustíte, je zamyslet se a prodiskutovat s rodinou:

• co nejčastěji vaříte – asijská kuchyně se vám bude líp dělat na plynu
• jak často vaříte – promítne se i ve spotřebě energií
• kdo bude na spotřebičích vařit – máte malý děti a vyžadujete konkrétní typ varný desky
• probrat jaké funkce/typy spotřebičů pro vás opravdu mají/nemají smysl – nepotřebujete parní troubu, nebo naopak ano
• jak velký prostor chcete spotřebičům obětovat a proč –(ne)potřebujete nahřívací zásuvku na nádobí/mikrovlnku/vestavěný kávovar
• kolik chcete do spotřebičů investovat – máte omezený rozpočet, hledáte kvalitní poměr cena/výkon

Nechte se inspirovat 12 recepty, které jsem díky spolupráci se Siemensem pro vás mohla v loňském roce vytvořit navíc. <3

Podzimní dýňový cheesecake.

• Celerovo-bramborový krém
• Tvarohový dort s meruňkami
• Jablíčkový nepečený dort
• Íránský hummus
• Celozrnná jablečná bábovka z černého piva
• Rebarborovo-jahodový mřížkový koláč s meduňkou
• Játrová paštika s pepřem a bylinkami
• Kuřecí motýle aneb kuře naplacato s pečenou zahrádkou
• Lososový krém s kokosovým mlékem
• Podzimní dýňový cheesecake
• Pohankové vločky s arašídovým krémem
• Karamelizovaný (ne)vánoční kapr Ca Kho To

Karamelizovaný kapr.

Plynová varná deska 

Základem kuchyně je pro mě kvalitní plynová varná deska. S názorama, že se na indukci dneska vaří líp než na plynu, se tak úplně neztotožňuju z jednoho prostýho důvodu. Indukční deska sice reaguje rychle, a je tak velmi podobně (téměř totožně) pohotová jako oheň, ale oheň to prostě není.

Ve chvíli, kdy často vaříte asijskou kuchyni (jako já), potřebujete flambovat, dodat pokrmu přirozený kouřový aroma nebo sem tam rádi něco opálíte, i kdyby jen kvůli designu a foodstylingu na talíři (což se třeba nám, co jídlo nejen jíme, ale i fotíme, prostě fakt hodně hodí), jenom s indukcí se vám v kuchyni bude pracovat o poznání hůř.

Středový „mega“ hořák, kterej má dvě řady plynových trysek, a díky tomu různě intenzivní výkon. Takhle jede „na málo“.

A takhle fajruje na max! Ideální na 30l hrnec na pho i na asijský wok. :)

Pokud ale během vaření nijak zvlášť nečarujete, určitě vám samotná indukce vyhovovat může! Tím spíš, jestliže nemáte do domácnosti přivedený plyn, anebo z plynu obecně máte respekt a otevřený oheň doma nechcete ani za nic.

Každopádně já se bez plynový varný desky v práci neobejdu (doma mi indukce stačí, a to dokonce dvouplotýnka, což je, přiznávám, trošku výzva :D). A očekávám od ní hlavně dostatečně velký manipulační prostor, velký hořák na wok a snadnou údržbu.

Asi nejvíc bazíruju na jejím logickým uspořádání: čtyři hořáky v každém rohu varné plochy a pátý velký na wok uprostřed, kam pohodlně postavím i 30l hrnec, ve kterém uvařím třeba pholívku. Tady se mi zrovínka ten oheň vážně dost šikne!

Zleva: „malá“ indukce, „velkej“ plyn (uprostřed mega hořák na velký hrnce a wok) a teppanyaki (o něm v závěru článku).

Možná jste se už setkali s wokem i na indukci, která má vyhloubený důlek pro zaoblenou pánev. Ta zase může kde komu vyhovovat. Z mojí osobní zkušenosti jde ale spíš víc o designovku než o praktickou „plotýnku“.

Jednak mě totiž neskutečně omezuje při manipulaci s nádobím – nemůžu na ní s wokem normálně šoupat ani s ním nad ní pořádně „házet“, aniž bych neměla pocit, že tentokrát ji už fakt tou pánví rozřískám, a druhak je ta díra opravdu a výhradně určená jen na wok, a tudíž důlek na nic jinýho nevyužijete. Pokud si proto na přípravu nezvyknete a nebudete na téhle „plotýnce“ dostatečně často vařit, bude se vám do důlku především zbytečně prášit.

Ale kuličky tam hrát asi půjdou! :)) Nehledě teda na fakt, že wok, pravý wok, zase potřebuje skutečný oheň.

Střední největší hořák s nástavcem na wok.

Varná plynová deska má jinak samozřejmě odjímatelný všechny potřebný části k čištění, vč. částí kolem hořáků i na nich, stejně tak jako mříž (tu nejsnáz umyjete tak, že ji jednou za čas sundáte a vrazíte do myčky), která brání mimo jiné v rozbití sklokeramiky pod ní, což oceníte, kdyby vám z ruky padal hrnec. Celá deska se pohodlně umývá jarovou vodou i leští klasickým hadříkem.

Po roce nemá ani škrábaneček.

Jeden z obnažených plynových hořáků. Sundavám jen tehdy, když desku myju.

A tohle na tý desce taky zbožňuju! NORMÁLNÍ „knoflíky“! :)

À propos díky technologii stepFlame, který konkrétně odpovídá dle čísel na knoflíku konkrétní a hlavně přesná síla a výkon (nebo spíš teplota a velikost) plamene, máte vaření maximálně pod kontrolou. Prostě žádný shýbání a kontrolování ohně, jestli hoří dostatečně, anebo moc málo.

Kdyby vás zajímalo, jaký typ varný desky mám, tak je to Siemens ER7A6RD70.

Indukce

K velkýmu plynu mám ještě jako doplněk dvě další varný desky z trefně nazvané řady Domino. Po levé straně lemuje plynovou desku typ japonského grilu teppanyaki (o něm za chvilku) a po straně pravé „malá“ indukce.

Malá, ale šikovná. :)

Malá indukce je pro mě ta, která má tradiční rozměr dvouplotýnky (jsem na ně asi nějaká ujetá nebo co :)). Využívám ji při jednoduchém a rychlém vaření i ohřívání. Oceňuju na ní hlavně možnost propojení plotýnek v jednu celistvou varnou plochu. Skutečnost, že můžu nezávisle na sobě nastavit jak budík, který mě upozorní na dobu vaření – využívám, když při vaření do hrnce něco postupně přidávám –, tak zároveň časovač, kde můžu nastavit dobu varu, po které se varná deska sama vypne.To se hodí třeba při vaření vajec nebo déle tažených pokrmů, který nepotřebujou vaši 100% pozornost a přítomnost.

Nastavím si výkon, budík a jdu.

Takovou fajn vychytávkou navíc tu je funkce Move, která využívá všechny (3) zóny vaření: přední, střední a zadní. Ta spočívá v tom, že v části nejbližší vaříte např. na nejvyšší stupeň (který si zvolíte) – dejme tomu, že něco dělám na 7, posunutím hrnce směrem do středu se ale dostanu do zóny, která má stupeň střední, třeba 5, a posunutím úplně dozadu jen teplotu „udržovací“, 1–2. To využívám, třeba když si potřebuju odskočit, dojít někomu otevřít nebo zvednout telefon, ale nechci vaření přerušovat. Prostě se pak jenom vrátím a hrnec si posunu zase tam, kam potřebuju, a nemusím nic znovu zapínat ani nikde nastavovat teplotu. Dobrý, hm? :)

Jako každá lepší indukce má i tahle samozřejmě funkci Boost, která je bezvadná, když potřebujete rychle ohřát vodu třeba na těstoviny. Naopak na prázdno jen s nádobím nebo s drobným objemem – chcete třeba rychle rozehřát malé množství tuku na restování zeleniny – ji obecně nedoporučuju používat, protože často nádobí ničí. Může vám u hrnců vypoulit dno, případně ho rovnou celý odpálit (odloupnout spodní „vyztuženou“ část dna od zbytku nádoby). Na to si dávejte pozor. Jde o nevhodný využití super funkce, za kterou ty desky fakt nemůžou…

Umytá se leskne jak psí kulky. :D

Že se indukce dobře udržuje čistá, je jasný. Stačí ji otřít navlhčeným hadříkem v jarový vodě.

Typ indukce mám: Siemens EX375FXB1E.

Teppanyaki

Nejlepší věc, kterou jsem si do kuchyně mohla přát. Fakt! Teppanyaki (v Česku používáme spíš výraz tál, který je japonskému teppan grilu podobný) úplně miluju a už si bez něj kuchyň vůbec nedokážu představit. Navíc jsem byla fakt zvědavá, jestli to nebude taková ta „blbost“, co prostě strašně chceš, protože je to samo o sobě totálně boží, ale vlastně nebude nějak moc čas to tak úplně využívat, jak si zaslouží… a možná i kvůli pocitu, že se to nečistí tak snadno jako běžná varná plocha (takovej dojem jsem z toho dlouho měla i kvůli zkušenosti s jinýma značkama a modelama). No. A tyjo!

Teppanyaki je japonský typ grilu: teppan = kovový plát, na kterém se připravuje jídlo, yaki = gril. Možná ho budete znát z japonských restaurací, z filmů nebo seriálů, kde japonský chef stojí např. uprostřed místnosti u grilu, kolem kterého sedí hosté a on jim přímo před očima za pomocí dvou špachtlí připravuje čerstvé jídlo.

TOTÁLNĚ BOŽÍ VĚC! <3

Nejenže je skvělý se na to teda jen tak dívat, :D grilovat/restovat na tom, ale ono ani to umejvání tady u toho modelu není fakt vůbec žádnej vopruz! Je to všechno raz dva hotový a navíc člověk neumaže žádný nádobí (pokud zrovna negrilujete třeba steaky a nechcete si tam k nim v rendlíčku přihřát omajdy), protože všechno děláte uvnitř grilu na tom rozpáleným tále napřímo. :)

Teppan má výkon až do 240 °C, takže na něm ugrilujete fakt cokoli.

„Varná“ plocha je totiž tak akorát zapuštěná pod úrovní pracovní desky a tím pádem i grilu, takže vám případná šťáva/voda/tuk, co se během vaření uvolňujou, nevytéká ven jako u teppanů dostatečně nezapuštěných, jen třeba s mělkou drážkou, která má odvádět případné tekutiny apod. pryč z tálu. Jako nápad asi dobrej, ale v praxi mi to moc nefungovalo…

Proč to píšu.

Párkrát jsem totiž dělala na teppanu v brandcentru jiný značky spotřebičů, kde jsem vedla kurzy vaření, a z něj mě teda málem ranilo… Rozumím tomu principu, ale vůbec mi to nevyhovovalo. Drážka měla údajně zamezit případnýmu dušení na tále ve vlastní šťávě. Většinu času ale naopak šťáva s tukem plytkým kanálkem, kterej navíc vedl kolem dokola grilu, ale nikam neústil, prostě přetejkala ven na stůl, takže to cintalo všude kolem. A to fakt nechcete uklízet. Stejně špatně se bohužel i myl. Tak jenom abyste si třeba nenaběhli s podobně „prímovou odvodnou drážkou“…

Jinak tály ve velkých provozech a restauracích odvod tuku/šťávy a přepečených drobečků řeší otvorem přímo uvnitř grilovací plochy, kudy odpad, který si tak regulujete podle potřeby špachtlema sami, odkapavá do zabudovaný „vany“ nebo „šuplíčku“, ze kterých pak můžete tuk ekologicky vytřídit.

Aby se do grilu neprášilo, má skleněný víko v úrovni ostatních varných ploch, takže to celý dohromady vypadá navíc fakt luxusně. :)

Tenhle japonský gril se jednoduše a intuitivně ovládá, člověk má možnost vyhřát si jen půlku nebo celou plochu, která je navíc dostatečně velká, a tak vůbec nevadí, že žádný odtok ani drážku nemá. Nastavení teplot i rozjezd reagujou fantasticky rychle. Dělat na tomhle vynálezu burgery, špízy, kofty, karbanátky, steaky, restovanou zeleninu, pad thai… ale i různý palačinky, bramboráky a placičky (koukněte na dokonalý kimči palačinky, recept najdete v úvodu odkazu) vážně nikdy nebylo snazší a zábavnější!

Japonský teppanyaki umyjete pak snadno tak, že ho necháte lehce zchladnout (nebo nastavíte čisticí režim na 40°C, viz obrázek), nalijete na grilovací plochu trochu jarové vody, necháte ho v teple odmočit a pak ho klasicky umyjete houbičkou a vytřete hadříkem/papírovou utěrkou. That’s it!

Teppanyaki mám: SiemensET475MY11E.

Tak takhle si užívám v mojí pracovní kuchyni. :) Kdybyste měli ještě nějaké dotazy k varným deskám, klidně mi napište do komentářů, mně se vaše dotazy na sociálních sítích bohužel už často ztrácí. Zprávu totiž třeba otevřu, ale jak už jich je moc a nestihnu zareagovat hned, tak jsou pro mě nedohledatelný… Navíc když vám odpovím tady, ostatní s podobnými dotazy si budou moct odpovědi přečíst taky. Tak snad se vám článek bude hodit a příště se pustím třeba do trouby a pečení nejen s párou. ;)

Pokud přemýšlíte nad koupí spotřebičů od značky Siemens, stavte se v největším showroomu značky v Česku v Brand Experience Center v Praze 5, kde máte možnost vyzkoušet si na předváděcích akcích a kurzech vaření spotřebiče v akci.

Článek vznikl ve spolupráci se značkou Siemens.