O kousek dál, za městem i vesničkama, přes kopce až za hory, dolů k sopečným plážím, černým jako uhel. U oceánu, co na horizontu splývá s oblohou a podtrhuje tím krásu modré hravé a nekonečné hladiny. Tam za zatáčkou jakoby z vln najednou vyrůstají skály a vy jste naopak skoro jako na Novym Zélandu. A i když na ty kameny tyčící se z vody k oblakům koukáte zvrchu od cesty, připadáte si tou neskutečnou nádherou úplně omráčení, a docela maličký. Jako ti Hobiti.
Když už máte pocit, že ty vlny a vítr pozorujete a posloucháte tak dlouho, že ten voňavý čerstvý mořský vzduch mezi tím stihnul omámit všechny vaše smysly, vydáte se zpátky do hor…
Po duze modrých chladných odstínů zatoužíte zas po té zelené barvě života. Nestíháte se dívat vlevo ani vpravo, míjíte zase ty políčka, kaskády orientu. A najednou jste skoro ve Vietnamu. Sílou okamžiku a díky nezkrotné paměti, zase brázdíte silničku jako tehdy na ostrově Cát Bà.
Tentokrát jedete výš, ještě výš než kdy předtím a prodíráte se lesem plným jehličnatých stromů, a kdyby byly tak vysoký, že nevidíte do jejich korun, dali byste ruku do ohně za to, že jste v Kanadě. V Ontáriu u ostrovů Thousand Islands.
A ujedete dalších pár mil a už jste uprostřed tenerifského národního parku Agana, kde jsou stromy pokryté mechem. Jste v mlžném pralese, jste najednou v Malajsii. V Cameron Highlands.
Baví vás to a nemůžete si pomoct, a tak ujíždíte dál ještě o kus výš až k úpatí hory Pico del Teide. Na moment se zastavíte skoro jako tehdy před branama indické pevnosti Amer Fort, než opatrně a z nenadání přeskočíte o tisíce světelných let daleko až na samotnou planetu Mars…
Všude jen poušť, skály a kamení. Tam se asi nikdy nepodívám, ale takhle nějak si ji představuju. Docela vyprahlou a překrásnou.
Tohle všechno je jeden výjimečný ostrůvek mezi Evropou a Afrikou. Je kouzelný. Docela malý a obrovitý zároveň. Určitě, co do vzpomínek a zážitků ze všech těch koutů světa, které člověk zažil a viděl.
A jakoby se tady všechny zhmotnily. Jakoby se sem všechny vešly, pěkně jeden vedle druhýho. Na chvilku. Jenom na pár dní, jenom pro nás.
Je to tady neobyčejně krásný!
Chcete si maličko procestovat Tenerife se mnou a vidět ještě trochu víc obrázků? Tak se koukněte na můj Instagram.
Pusto a prázdno. Bez vašich komentářů je tu strašně smutno...