Provádět Sapou je moc fajn. Ale provádět Sapou Roberta Fulghuma je šílený! :D Ne, vážně! Připadá vám to normální? Mně teda ne!

Já mám fakt občas pocit, že se mi dějou věci doslova neuvěřitelný.

Je prvního července, děti maj prázdniny a já mám mít první den naplánovaný dovolený, kterou stejně probendím focením, vařením a psaním na web, skládáním menu na podzimní kurzy vaření a dalšíma milionama věcí, který mám v hlavě, ale nestíhám je z ní vysypat v běžném pracovním tempu.

Ale protože tenhle příběh začal už někdy v zimě, musím udělat pro dnešek takovou zkratku. Jsem těch dojmů totiž tak plná, že aspoň tohle prostě musí už ven, a to hned teď! Nehledě na to, že mám pro vás navíc taky jednu pozvánku. :)

Takže. Kromě toho, že je Pan spisovatel úplně fantasticky normální, zábavnej a veselej společník, má taky slabost pro Asii. Miluje thajskou a japonskou kuchyni (ale rád vaří mexickou), no a protože ve Vietnamu ještě nikdy nebyl, tak mě na našem Gastrokroužku požádal, jestli bych ho neprovedla naší „Malou Hanojí“. A proto jsme spolu dneska vyrazili do Sapy! :)

Pan Fulghum si dal polívku Bún bó [bun bó] s hovězím masem a vepřovýma knedlíčkama, souhlasil se mnou, že v bistru Bún cá Hải Phòng mají ten nejlepší nakládanej bambus s chilli, co kdy jedl. Že vietnamská káva je legendární a pomerančový džus s marakujou a s ledem je báječný nejen letní osvěžení…

… že vietnamský dezerty stojí minimálně za ochutnání, a že kvůli přesně takovýmu tapiokovýmu pudinku, kterej dělají v Chè Sài Gòn chtěl bejt jako malý dítě neustále nemocnej, protože mu ho tehdy takhle vařila maminka…

Bylo to strašně milý, pohodový a pan Fulghum se zajímal i o asijský bylinky ;) a o vietnamskou gastronomii obecně, a to vážně dost do hloubky.

Celýmu už tak pro mě dost bizarnímu výletu nasadila korunu moje Anička, která neměla absolutně nejmenší tušení, že v Sapě budeme, natož s panem Fulghumem… Jela vyzvednout babičku do buddhistickýho chrámu a narazili jsme na sebe u výjezdu. Mávala na nás a křičela z auta, že to snad není možný, že je Robert Fulghum jeden z jejích nejoblíbenějších spisovatelů, potřásala mu z okýnka rukou, natahovala se a pištěla jako malá holka, všichni jsme se smáli na celý kolo a pan Fulghum byl nadšenej. Často zmiňoval, jak ho nabíjejí mladý lidi a je s nima strašně rád v kontaktu…

Kdyby člověk něco takovýho plánoval, asi by to takhle nikdy nevyšlo. :D

Výlet jsme zakončili se šťávou z cukrový třtiny s ledem a limetkou, a vyrazili jsme domů.

Chcete se potkat s Robertem Fulghumem?

A tak tu mám pro vás taky jednu pozvánku. :) Pokud rádi čtete knížky Roberta Fulghuma a třeba i nějaký doma máte, Lukáš Hejlík s Listováním nastudovali román Drž mě pevně, miluj mě zlehka a už nějakou dobu projíždějí spolu s autorem Českou republiku křížem krážem.

Já jsem na představení byla a i pro mojí maminku s tetou a sestřenicí to byl báječnej zážitek! Herci jsou víc než skvělý a pan Fulghum, který vám po představení rád vyšvihne autogram nejen na svou novou knížku Poprask v sýrové uličce, jakbysmet. A proto, jestli máte čas, podívejte se na program a na představení se určitě vydejte. Těšit se z něho můžete i na Slovensku. :)

Ach! To byl zase krásnej den…!