Když kolem něj projížíte dneska, tak mezi severním a jižním bazénem je několik kilometrů pouště a jeden tyrkysově modrej kanál. V roce 2013 se Izrael, Jordánsko a palestinská samospráva dohodly na jeho záchraně. Budujou tu dlouhý potrubí vedoucí z Rudýho moře, kterým do něj hodlají přivádět vodu. Současným tempem by totiž jinak Mrtvý moře do roku 2050 pravděpodobně úplně vyschlo. Tak snad ho zachráněj. Byla by to neskutečná škoda!

Kdyby se vám náhodou zas hodila podrobná mapička míst, který jsme tu navštivili, a kde se nám líbilo, tuhle ji máte! ;)

Padesát odstínů tyrkysu a unikátní klima

Mám asi milión fotek jenom moře, který mění svoji barvu nejen v závislosti na denní a roční době, ale i místě, kde je jiná hloubka a taky klenutí. Takže vám jich sem pár hnedka lupnu, ju? Nemůžu se tý nádhery totiž nabažit! :)

Severní „bazén“ na západním břehu. V dálce rýsující se břehy Jordánska.

„Mořský políčka“ v Nevé-Zohar.

Jája fotí večerní krajky na solnejch ostrůvkách, néasi. ;)

A taky ranní krajky, paličkovaný jako od babičky. <3

Úplně boží turistický Teva sandálky, na který jste se ptali ve Stories jsou z Hudy Sportu, ale až tady jsem zjistila, že se vyrábí v Izraeli. Neni to vtipný? :)) (Teva byla založena v r. 1942 v kibucu Ne’ot Mordechaj)

Tady by člověk ani neřekl, že kouká na Mrtvý moře, co?

Jako je vůbec možný, že tohle jsou fotky jedinýho moře? Je, no. A garantuju vám, že pokud se sem podíváte, budete mít foťák zamořenej modrýma obrázkama dost podobně jako já. :)

Kromě jedinečný salinity, která tu v průměru dosahuje až 34%, což v součtu s množstvím minerálů má dost výraznej vliv na hustotu vody, takže se tu člověk reálně koupe spíš v hodně slaným oleji, do kterýho se navíc jaksi nelze pořádně ponořit, jelikož vás to neustále nadnáší (ale kdo by se v tom chtěl potápět, žejo, když to pálí jak ďas, tím spíš, rozhodnete-li se v předvečer koupačky oholit si nohy, přece nepolezete na pláž s mikádem na lejtkách, no kde to jsme? – doporučuju ideálně neminout ani intimní partie, ten zážitek za to prostě stojí! :))… Mhmm… Myslím, že delší souvětí už snad ani vymyslet nejde. :D

Ano. Nejoriginálnější „mrtvomořské“ foto, které odsud NIKDO nemá. :P :)

… Je tu i velmi výjimečný podnebí. Díky poloze vodní plochy a vysokejm teplotám tu dochází k odpařování mineralizovaný vody, která nad údolní oblastí vytváří specifickej opar, a tak člověka nejen přirozeně chrání před jinak celkem extrémním slunečním zářením, ale je taky ideální pro léčbu respiračních obtíží.

Takhle Mrtvýho moře ale dneska už ubejvá…

Před 10 lety si pamatuju, že bylo v některých částech Mrtvý moře až k silnici…

Vysychající moříčko. :(

Chodilo mi v době, kdy jsme tu byli spoustu dotazů ohledně léčby ekzémů a kožních onemocnění. Budu o tom psát samostatnej článek v sérii o atopickým ekzému, který budu vydávat v zimě. I přes to se vám můžu hned teď svěřit, že jsem opět výjimkou potvrzující pravidlo, a že AE není nemoc, kterou plošně vyřeší změna jedinýho faktoru, a ani návštěva Mrtvýho moře vás tím pádem nemusí spasit.

Mně se tu totiž třeba ekzém tak strašně zhoršil, že jsem po třech dnech koupání musela na pár dní zůstat doma a nasadit po dohodě a po telefonu s lékařem v Čechách kortikoidy. Což jsem samozřejmě taky řádně vořvala, ale dneska už minimálně tušim, proč se to stalo.

Ejn Tamar a Neot haKikar

Izrael je fakt zvláštní země. Prožívala jsem tu neskutečně silný emoce, učila se chápat židovskej způsob života, a taky jsem tu odkrejvala tu roušku tajemna, který mě uchvátilo v knížkách, vyprávějcí příběhy z druhý světový, o holokaustu a přesunech Židů po celým světě. Pokud se chcete nědo dozvědět o Zemi zaslíbený, a hlavně pokud chcete alespoň maličko porozumět otázkám jedný – v průběhů věků – „zapovězený lidský rasy“, o který rozhodovali jiní na život a na smrt, doporučuju přečíst si historickej román Exodus od Leona Urise. Tahle minulost nesmí bejt zapomenutá, už jenom proto, abysme dokázali zdravě uvažovat nad naší vlastní budoucností a nenechali se manipulovat populismem a rasově podmíněnou nenávistí…

Na prochajdu, radši jinam. :)

Ejn Tamar (Ein Tamar) je docela malá vesnice typu mošav, která leží – co by kamenem dohodil – na jih od jižního bazénu Mrtvýho moře, a kousek od atomovýho centra Dimóna. To jsme zjistili poměrně záhy při procházce pouští, kde nás cedule nabádaly nepokračovat dál, pokud se teda zrovna nechceme „proletět“ (šlápnout na minu). :D A taky náš domov na prvních 14 dní v Izraeli.

Mošav je jedním z (uvolněnějších) typů venkovskýho židovskýho sídla, jehož společný hospodaření tvoří soukromý statky. Na rozdíl od kibucu – zemědělský nebo taky průmyslový osady – která hospodaří formou kolektivního vlastnictví, kde jde v podstatě o ryzí formu komunismu (jenomže bez Stalina).

Datlový háje.

Bydleli jsme tu v malým rodinným apartmánku s kuchyni a obrovskou jacuzzi na krytý verandě – nejvíc doporučuju a tu vaničku chci na balkon domu! :D

Let the #honeymoon begin!??❤A víte, vy, co? Až včera nám došlo, že jsme vlastně asi teda na svatební cestě.???‍♀️A díky vám!??? Že se vezmem jsme si totiž vymysleli v únoru, ale Izrael jsme na duben plánovali už někdy na podzim, a hlavně teda kvůli mýmu ekzému (o tom se ještě rozepíšu). Každopádně děkujeme za všechny vaše přáníčka!????????❤?? Máme se krásně, protože můj muž @jsemjary je prostě k N-E-U-V-Ě-Ř-E-N-Í DOKONALEJ!????? My very first time in da #jacuzzi!?? PS: A kdybyste chtěli vidět, jak vypadá Mrtvý móře a co je na něm zajímavýho, co je Chacil be majonez a NENÍ Baba ghanoush,? a jak se Jája vyrovnává s teplotama přes 40 stupňů,? tak koukejte na moje Stories!?? #doizraeleazasezpatky #zasadnezdrave #loveyoutothemoonandback #jsemjary

A post shared by Jana Králiková (@zasadnezdrave) on Apr 22, 2017 at 10:58am PDT

Jeho majitelé v nedalekým mošavu Neot haKikar (Ne’ot ha-Kikar) navíc provozovali s ostatníma zemědělcema na původně docela vyprahlých pláních farmu s ovocem, bylinkama a zeleninou. Vzali nás sem na prohlídku a teda krásnější papriky, voňavější bazalku, sladší melouny a datle jsem snad nikdy neviděla a nejedla! Tohle byl pro mě fakt neskutečnej zážitek!

Happy Jája na farmě. :)

Bazalkový políčka.

Na farmě v poušti

Izraelci mi v tomhle přijdou úplně neskutečný. Židi jsou totiž evidentně proslulí tím, že vysušenkovanou půdu dovedou – snad svojí houževnatostí, silnou vůlí a tvrdohlavostí, který jim asi kolujou krví v důsledku historickejch událostí – přetvořit na rozkvetlou oázu. A tohle byla teda nádhera! Navíc nám domácí nechávali v lednici po úklidu jejich čerstvě vypěstovaný plodiny, mlíko a někdy i domácí pečivo. Mňam!

Nejsladší kapie pod sluncem!

Jája v říši izraelskejch skleníků.

A víte, jak poznáte sladkej meloun? Izraelci se nám smějou, když do nich ťukáme a čekáme, až zaduní. Prej je to kravina… :))

Máme se místo toho radši soustředit na místo, kde melounu odpadla šťopka, a pokud je to kolem dokola svraštělý, značí to, že meloun rostl pomalu, ve větším suchu, a tak se jeho přirozená sladkost uvnitř v dužině zkoncentrovala. Když je hladký, vlhkosti bylo dost, meloun vyrostl rychlejc a je tím pádem míň sladkej a víc vodnatej.

Takže až příště půjdete na melouny zkuste hledat „prdelku“ kolem šťopky a dejte vědět! Já od tý doby zatím vždycky koupila sladkej meloun, jestli je to tímhle fíglem nevim, každopádně mi to docela dává smysl, zkoumám to a beru ten nejvíc svraštělej. :)

„Svraštělá prdelka“ = sladkej meloun.

Neve Zohar a „naše pláž“

V „Oáze Zohar“ jsme objevili „naši pláž“ (koukněte na mapičku tuhle). Prostě místo, kde se dalo bezvadně zaparkovat, a kde od 10:00 – 19:00 fungovaly sprchy se sladkou vodou, kterou FAKT chcete mít poblíž, pokud nechcete po několika minutách cachtání v extrémně osolený vodě vylítnout z kůže (v případě, že máte rozdrážděnej ekzém jako tehdy já anebo nějaký ty čerstvý oděrky).

„Naše“ pláž.

Právě tady jsem se pomazala „mrtvou mořskou hlínou“ (od Ahavy). Tady jsme objevili hotelový bačkůrky na břehu slanýho jezera (neptejte se mě proč :)). Tuhle jsme si na památku nasbírali solný krystalky kulaťoučký a pravidelný tak jako jsme už nikde jinde neviděli. Takže sem, i proto, že tu prakticky nebyli žádný jiný lidi než my dva, se jeďte aspoň podívat. :)

Doporučuje se nemazat si hlínu v oblasti srdce (my ženský tam máme plavky), je plná minerálů a látek, a taky zahřívá, což může mít údajně vliv na srdeční rytmus. Prodávám, jak jsem koupila. ;)

Večerní zátiší. :D #kozinozky

Nejkrásnější solný krystalky. <3

A co jsme tady vlastně celou dobu jedli? No přesně to, co jsme si nakoupili a uvařili v naší malý kuchyňce. Takže víceméně jenom zelču a ovoce, v tom vedru se stejně nedá nic jinýho moc jíst. A vezla jsem si (cestovní) mixér (tradičně), takže jsem dělala i typicky izraelský pomazánky anebo zastřený vejce s rajčatama, paprikou a avokádem.

Můžete zkusit recepty třeba na tyhle dobroty:

• Salat hatzilim alias Baba ganuš
• Hummus neboli cizrnovou pomazánku
• „Huevos Shakshouka“, prostě sázečky s rajčátkama, avokádem a houbama (fotka je z Fuerteventury, proto ten název)

Salat hazilim.

Sodoma, (Gomora)!

No řekněte sami, kdo by se nešel podívat na zkamenělou Lotovu ženu, navíc když ji míjíte denně cestou k moři? Tak jsme jednou vpodvečer vyrazili na vyhlídku na horu Sodom.

Cestou na horu Sodom. V dálce růžolící Jordánsko.

Hory jsou v okolí Mrtvýho moře hodně prosolený, tak buďte opa, ptž je jasný, že jsou tím pádem hodně křehký. ;)

Solný hory.

Pokud si sem uděláte výlet, vemte si pevnou obuv nebo trekový sandály, vystupuje se na vrchol drobnýma (lehce vachrlatýma) dřevěnýma schůdečkama, polezete po žebříkách ze svařenejch trubek, ale výhled je tu velkolepej! A na ty křehký prosolený vrcholky opatrně, člověk má občas trochu pocit, že se zachvilku musí nutně propadnout do nějaký jeskyně, která je celou dobu schovaná pod ním. Nechoďte mimo vyznačený trasy…

Ejn Gedi

Do přírodní rezervace Ejn Gedi (Ein Gedi) jsme se vydali hlavně asi proto, že jsme nevěřili, že při těch dubnových teplotách u Mrtvýho moře, který v poledne přesahujou 40°C, a kde jste obklopený víceméně jenom solí, pískem a kamením (když pomineme farmářskou zeleň), tu i přes to fakt poteče vodopád.

Davidův vodopád.

Hele a tek! :) Našli jsme Davidův vodopád i krásný mokrý jeskyně. A mně bylo ale TAKOVÝ vedro, že jsem lezla snad do každý tůňky, kterou jsme cestou potkali (a do který se smělo).

Mechová Dodimova jeskyně.

Chladim!

Oáza Ejn Gedi je jedním z izraelskejch národních parků. Potkáte tu kromě (v týhle oblasti) ne příliš často se objevující zeleně třeba přímorožce, ale i další endemity (živý organismy vyskytující se na určitým omezeným území a nikde jinde). Je tu moc příjemně, takže pokud se potřebujete zchladit (nejen pod sprchou), tady je to nádherný.

Kousek od Ejn Gedi jsou taky veřejný sirný a bahenní lázně. Jednou jsme tam byli, ale bylo tam tolik lidí, že jsme další návštěvy oželely. Navíc sirný lázně máme i u nás, třeba ve Velkejch Losinách, a jsou výborný, pokud vám teda neva smrad zkaženejch vajec (?). :D A bahnem se můžete pomazat i na břehu móře (kdekoliv na veřejný pláži), který díky těm ústupům a vysychání máte tady tak daleko od lázní, že vás tam musí dovízt vláčkem. A to mi nepřišlo teda moc zábavný… Bahno tu koupíte totiž všude, a já doporučuju to od Ahavy, o kterým už jsem psala.

Uf. Čtyřicet ve stínu a my se jdem škrábat nahoru. :)

Jája na horách. V poušti. V tílku. Úplně blbá. :D

Nejlepčí a největší výlet jsme tady ale udělali o pár dní později vádím Arugot (kousek od Ejn Gedi). Byl to teda naprostej masakr! A to hlavně proto, že do rezervace se sem dostanete jen v určitejch hodinách (a ne, kdy vás napadne), takže když se rozhodnete udělat vélikou túru, vyjde vám to časově přesně na poledne (v tom největším vedru, že jo). A taky jsme se rozhodli vyškrábat se na tu nejkrásnější vyhlídku!

Vrchol zdolán! A vy si to triko vemte hned na začátku. ;)

Vyhlídka za odměnu.

Neskutečnej výhled. Neskutečnej pocit!

Ahava centrum

Takový to, když cestou na vejlet zjistíte, že pár kilometrů od vás stojí fabrika s výzkumem, kde vzniká kosmetika vhodná pro ekzematiky, kterou se mažete od malinka, a kterou vám z Izraele vozil tatínek už asi tak 20 let zpátky.

Ve výrobě Ahavy. <3

Ahava je láska. Jakože (hebrejsky) fakt. :) A tak jsme to centrum nemohli z našich plánů vynechat. Asi (určitě) se tady nebudete dojímat stejně jako já, ale pokud trpíte ekzémama skočte si sem něco vyzkoušet do jejich obchůdků, který najdete u Mrtvýho moře asi tak na 5ti místech (včetně Masady, kde bych to teda absolutně nečekala). Moc tuhle značku doporučuju, a pokud vás zajímá, který krémy používám já, a dělají mi dobře, tak jsou to tyhle dva. Víc to ale zase rozeberu ve článcích o ekzému:

• Minerální tělové mléko – já většinou kupuju co největší možný balení a tahám tenhle krém všude s sebou. Je to nejčastější krém, kterým se promazávám, když mám vysušenou kůži. Což je prakticky každej den. Super ale je, že na vyzkoušení si můžete koupit i docela malinký. :)
• Vyživující tělový krém – krém, kterej používám, když se mi ekzém zhorší. Je hutnější (proto nemusí rozhodně vyhovovat každýmu) a obsahuje kromě minerálů i bahno z mrtvýho moře. Mažu se jím občas na noc a při zhoršení obecně. Nebarví oblečení, takže ho můžete použít i přes den pod oblečení.

Parfemizovaný řady mi sice neskutečně nádherně voněj, ale moc dobře mi nedělaj. Když mám „chuť“ na něco víc fancy (a ekzém je zahojenej), mám ráda a mojí kůži překvapivě sedí veganská značka The Body Shop (používám tělový másla).

Pevnost Masada

Jako nemůžete jet k Mrtvýmu moři a alespoň nevyjet lanovkou, když už se jó nechcete drápat pěšky, na Masadu. To by jako nešlo. Navíc cestou tam uvidíte nejkrásnější výhledy na nejtyrkysovější moře ever.

Cestou na Masadu Jája mapuje na Stories krásy od Mrtvýho móře.

Solný i zkamenělý krystaly soli. <3

Na planetě #vsudesamasul. Miluju to!

Na jihu Judský pouště na stolový hoře se rozkládá Pevnost Masada, která je symbolem svobody židovskýho národa. A k místu se váže nemilosrdná legenda.

Lepčí fotku celý Pevnosti nemám.

V roce 66. n. l. se Židi (říká se o nich, že patřili k rebelující větvi) odhodlali k činům, který odrážely jejich nezlomnou víru. Během vzdorů proti Římanům se rozhodli sami uvnitř pevnosti vypálit a zničit všechno kromě jídla (aby nepřítel věděl, že nezvítězil, protože vyhladověli, ale proto, že radši umřou než aby upadli do zajetí). A protože jim víra nedovolovala spáchat sebevraždu, zvolili si mezi sebou 10 mužů, kteří je pozabíjeli, a pak jednoho posledního, co dílo dokonal, obětoval se a sám sebe zabil.

Proto vojáci, tady v Izraeli, do dneška při přísaze prohlašujou: „Masada nesmí znovu padnout.“

Přiznejte se, kdo by tady chtěl bydlet? Já teda ne. :)

Judská poušť a v dálce Mrtvý moře.

Pevnost byla původně vybudovaná jako sídlo krále Heroda už v roce 37 před n. l.. A byly tu obrovský podzemní vodní nádrže (na až 40 000 m3) , který vystačily na celej rok! S pouštníma podmínkama jinak nesnesitelnýma pro život se tu dokázali popasovat díky místnostem a chodbám s (hodně) tlustýma stěnama. Jsem ráda, že jsem tu byla, ale bylo tu (obrovský) vedro a logicky asi tak milión lidí.