Tenhle cestopis je pro mě trošku speciální. Psala jsem ho totiž pro vánoční (prosinec 2017) číslo časopisu F.O.O.D., a tak děkuju Darince Křivánkový, za tuhle krásnou a milou příležitost!

Protože se toho ale na papír přece jen dá dostat míň než na ty internety, tak jsem článek ještě malinko upravila (protáhla) a navíc přidala i mapičku. Jo! Tu, která vám zase usnadní orientaci ve městě, pokud vás zajímá, kde všude jsem byla, co jsem tu ochutnala a viděla. :)

Město Davidovo – magický Jeruzalém

Dalo by se říct, že na to, kolik mi je jsem viděla už pěkný kus světa. Procestovala jsem Severní Ameriku i kousek Afriky, část střední a hlavně jihovýchodní Asie i naši, co do počtu států, nemalou Evropu. A přestože jsem zažila extatický Times Square, doslova nadoblačný himálajský hory i skoro nepolíbený zátoky delty Mekongu, asi nikde jsem necítila tak intenzivního „ducha místa“ jako právě ve městě Davidově, v magickým Jeruzalémě.

Jsme první večer ve městě. Je pátek, těsně před západem slunce. Procházíme Jaffskou bránou a míjí nás početný davy Židů i drobná směsice turistů z celýho světa. Všichni máme stejnou cestu, míříme do centra Starýho Města. A tak se nejprve necháváme unášet proudem a později hlavně pohltit atmosférou.

Co v Jeruzalémě zažít a určitě ochutnat? Najdete i na mapce tuhle.

• Zeď nářků
• Skalní dóm
• Getsemanskou zahradu
• Židovský hřbitov
• Tržiště Machane Jehuda
• Muzeum dějin holokaustu
• Jakýkoliv čerstvý pouliční falafel!
• Snídaňovou šakšuku s hummusem
• Burger s jehněčím v Iwo’s Meet Burger

Čím hlouběji pronikáme, tím houstne “provoz”, až jsou všechny drobný uličky kolem plný dospělých i dětí. Muži mají vesměs černý obleky a na hlavách klobouky anebo huňatý kožešinový čepice (štrajml). Ženy šátky, ale i viditelný paruky a dlouhý nažehlený sukně a halenky. Na první pohled je vidět, že každá rodina má “dětí jako smetí”. Kdyby se šibalsky nestrkaly a nešvitořily, od dospěláků bychom je jen těžko rozeznali. Jsou jako drobný kopie svých upravených rodičů.

Proplejtáme se až ke skleněný budově, která je plná detekčních zařízení. Odkládáme foťáky i batůžky a s pusou dokořán procházíme bezpečnostními rámy. Před náma se totiž rozprostírá drobný náměstí plný šeptajících Židů. Ženou se stále kupředu a v dáli se dělí na dva tábory. Ženy míří vpravo a muži vlevo. Všude kolem stojí ostražitý, ale klidný vojáci v zelenavých uniformách. Je skoro tma. Slunce zapadlo, ale pouliční světla plápolají jako obrovitý svíce. A my najednou stojíme před tyčící se Západní zdí…

Západní zeď – Zeď nářků

Zdí, která je nejposvátnějším místem judaismu. Zdí, ke který se modlí ročně milióny věřících. Zdí nářku, která byla a je součástí mnoha zásadních, nejen historických událostí. Je šábes. Atmosféra, která v místě vládne, by se dala krájet, a my stojíme přímo v “kotli” (Ha-Kotel) toho nepopsatelnýho pátečního dění.

Pocity a energie, která vibruje a jiskří celým Starým Městem, plným nejenom bohatých biblických příběhů, je něco nepopsatelnýho. Asi to nedovedu vysvětlit. To musíte zažít. A na vlastní kůži.

Staré město a nejkrásnější vyhlídka

A tak až tu budete, odložte aspoň na chvíli chytrýho průvodce (a i tohle moje povídání) a toulejte se. Nasávejte jedinečný fluidum, který z tohohle místa sálá. Projděte uličkama tak, abyste obešli každou staroměstskou bránu. Tak vám neunikne žádná ze čtyř jeruzalémských čtvrtí: židovská, arabská, křesťanská ani arménská.

Kupole skalního dómu, na kterou bylo použito 80 kg zlata.

Staré město, Ha-Kotel před Západní zdí, Zdí nářku.

Asi je jasný, kterou místní památku miluju nejvíc… Jo. Pohádkovej Sklaní dóm.

A až se ocitnete ve středu města a budete stát čelem ke Zdi nářků, otočte se se vší úctou mírně zády a očima vyhledejte zřetelný nápis na nízký budově se zábradlím místo střechy Colel Chabad. Vede tam zadní uličkou schodiště přímo na tu nejkrásnější vyhlídku. Když chytnete západ slunce, rozzáří se před váma zlatavý Skalní dóm po levý straně a mešita al-Aksá po pravý. Odsud dohlédnete až k hoře Olivetský a na rozsáhlý Židovský hřbitov.

Chrám Božího hrobu

Na hoře Golgotě, který my říkáme Kalvárie, leží kostel Vzkříšení neboli chrám Božího hrobu. I Svatý hrob je místem miliónů poutníků z celýho světa, díky kterým ale mnohdy zároveň přichází o svoji jinak velmi silnou atmosféru. Proudy „věřících“ v žabkách, s kšiltovkama na hlavách, s neztlumenýma mobilníma telefonama a fotoaparáty s bleskem bez jakýhokoliv opravdovýho respektu, ho bohužel staví do pozice průměrný historický památky. Aspoň podle toho, co můžu soudit, když srovnám návštěvu svatýho místa teď a v době před 10 lety, kdy jsem byla v Izraeli (a i tady vlastně) vůbec poprvý. Vyražte sem proto spíš hodně brzo ráno anebo navečer, jistě si návštěvu tak epickýho místa vychutnáte mnohem líp…

Chrám Božího hrobu

“Šuk” Machne Jehuda

Podle mě nejkrásnější Izraelský trh vůbec (!) najdete mimo hradby Starýho města, a rozhodně stojí za návštěvu.

Na „šuku“

Všudypřítomní vojáci

Nejenom, že tu nakoupíte nejčerstvější ovozel a bylinky (zbožňuju malý izraelský salátový okurky!), nejvoňavější koření (bez Za’ataru s oříškama a rozinkama prostě nemůžete odjet!), nejsladší halvu s oříšky, semínky a kávou, křupavý pečivo, krémovou tahini, nejbarevnější sladký růžový květy…

Nejlepší malinký okurky! Kupte si hummus, pár těhle zelených prťousů a máte nejlepší svačinu pod izraelským sluncem. Fakt!

Není nad čerstvej pita chleba anebo lafa placku. Pitu vás naučím na kurzu vaření ;)

Růžový květ. Do čaje i na ozdobu dezertů

Ale objevíte tu i pár krásných a výborných bister.

Třeba Ha’Agas 1, vegetariánský bistro, který se nachází v samým srdci tržiště, kde dřív bydlel, Ehud Banai, známý izraelský zpěvák a skladatel. Vyzkoušeli jsme tu báječnej hummus se šakšukou, celozrnnou pitou a nakládanou zeleninou (najdete ho v mapce).

Šakšuka (vlevo) a hummus (vpravo), kterej tu můžete jíst od rána do večera, protože si prostě nemůžete pomoct! Tak strašně je v celým Izraeli dobrej.

Izraelská gastronomie

Tak ta je naprosto fantastická! Dalo by se říct, že je kombinací středomořský a arabský kuchyně. Ze středozemí čerpá čerstvost a svěžest, z tý arabský barevnost a výrazný chutě.

Zajímá vás izraelská kuchyně? Tak koukněte na můj kurz vaření Izraelská odysea, který můžete věnovat i jako dárek. Podělím se s váma o svoje know-how, jak na ty nejlepší izraelský jídla, který jsem na cestě ochutnala, a na pár voňavých hodin vás přenesu do Země zaslíbený.

A tak jako my Češi soutěžíme v tom, kdo uvaří lepší guláš, Izraelci se předhání v recepturách na nejlepší tahini – “tchinu”. Anebo hummus „chummus“, a samozřejmě křupavý cizrnový dukátky – falafel! A víte, jak se dělá? Našla jsem dokonce video z mýho nejoblíbenějšího pouličního bistra.

Jak se dělá falafel?

Nejlepší falafel sandwich, kterej jsem v Izraeli jedla byl ten v Jeruzálemě. Kde? Koukněte na mapku. :)

Nemůžu ale opominout ani maso, nejčastěji jehněčí a kůzlečí. A taky se tu dbá na „košer kuchyni“. Nejlepší jehněčí (nekošer) burger s parmezánem v životě jsem totiž měla právě v Jeruzalémě v báječným Iwo’s Meet Burger. Jde o rodinný podnik, který se z venku až srandovně tváří jako obyčejný fast food. Přitom mají svoje vlastní řeznictví a dělají úžasnou a poctivou kuchyni. Vlastně mi hodně připomněl filozofii pražskýho Maso a Kobliha Paula Daye (s řeznictvím TRMS).

A která izraelská jídla byste měli určitě znát a potažmo tu rovnou ochutnat?

• Šakšuka – jsou vlastně takový „ztracený vejce“ v rajčatech (někdy i v paprikách) s bylinkama a často i s avokádem. Je to typicky izraelská snídaně, někdy ji můžete dostat i s vajíčkem už úplně natrvdo, ale já radši variantu s tekutým žloutkem. Kdo ne, že jo…?! ;)
• Hummus (chummus) – sytá cizrnová „pomazánka“, která se v izraeli dělá hlaďoučká jako dětská prdýlka! Je to neskutečný nebe v hubě, takže jestli ji chcete vyzkoušet tak, ja mně chutná nejvíc (a jak ji taky udělat fakt krémovou), tak koukněte tuhle na můj recept
• Salat hacilim (chacilim) – pomazánka z lilků grilovaných (ideálně) nad ohněm, můj recept a jeho obměny najdete tuhle
• Sabih (sabich) – neboli složenina ze slov: sandwich, bejtza, hacilim (sendvič, vejce, lilek), v pitě geniální propojení chutí fritovanýho lilku, vajíčka natvrdo zalitých tahini zálivkou
• Falafel – fritovaný cizrnový „karbanátky“ s kořením, jedna z nejlepších věcí izraelský kuchyně
• Labneh (Labane) – druh čerstvýho sýra, který si snadno vyrobíte překapáním řeckýho jogurtu přes plátýnko. Dejte tomu aspoň 24 hodin, pak jen hmotu zalijte olivovým oleje a zasypte kořením Za’atar a budete v nebi!
• Lafa a pita chléb – jsou druhy kynutýho pečiva. Lafa je velká a balí se do ní třeba falafel, kebab, šavarma… Pita je menší, nafukuje se při pečení, a díky tomu v ní vzniká prostor, takže se plní. Podobně jako lafa. Pitu děláme třeba i na kurzu vaření, a je to prej nejlepší gastro-kino na světě! :D
• Kebab – maso (hovězí, jehněčí, kuřecí, skopové…) pečený na ohni (asi to všichni známe) odřezává se a spolu se zelčou se plní do pita chleba nebo laffa placky
• Šavarma – v podstatě to vypadá jako kebab, je to maso pečený zpravidla na rotačním grilu, taky se odřezává a plní do kynutých placek
• Halva (chalva) – s velkou nadsázkou by se dalo říct, že je to vlastně taková hodně pevná tahini pasta nasladko, vyrábí se totiž z mletých semínek, cukru a rostlinnýho oleje, a je to jedna z mých nejoblíbenějších sladkostí už od dětství…
• Knafe – sladký zpravidla „kozí sýr-krém“ smažený v nudlovém těstě s pořádnou porcí cukrovýho sirupu, ve kterým prakticky plave (podobně jako baklava)
• Baklava – sladký ořechový „koláč“
• Malabi – pudink s růžovou esencí
• Cimes – ovocný koláč, nejčastěji se švěstkama
• Hamantašen – sladký taštičky, nejčastěji plněný povidlama

Muzeum Holokaustu

Jad Vašem je památník obětí a hrdinů holokaustu, za kterým musíte vyjet až na “Horu vzpomínek”. Patří rozhodně k místům, který by měl člověk navštívit, ale za předpokladu pevný zdravotní kondice a dobrýho psychickýho rozpoložení. Myslím, že jsem nikdy nenavštívila tak neskutečně precizně provedený, architektonicky citlivě vystavěný a zároveň hlubokým žalem obepínající muzeum.

Na halu se jmény obětí, která nebere konce, nikdy nezapomenete… A je to dobře.