O mně je už dobře známo, že se nadchnu kouskem přírody i žvance u sousedů na zahradě… Ale vážení, až si tohle přečtete a zkouknete fotky, garantuju vám, že se vám o týhle zemi bude dneska zdát! A pokud toho budete mít málo, koukněte na můj Instagram do „hajlajtů“ o Tasmánii a pod hashtag #dotasmanieazasezpatky.
Tenhle ostrov mě pohltil a inspiroval zase až do Vesmíru! I když jsem občas klepala kosu, bála se hadů a pavouků…
Day 1: Hobart, nejlepší pekárna na ostrově a MONA!
Vstávat na vejlet ve tři ráno mě teda moc neba. Jak se ale proberu, vyškrábu z postele a navleču sbalenou krosnu na záda, to očekávání z dobrodružství mě tak napumpuje radostí i adrenalinem, že mám kolikrát problém večer vůbec usnout.
Dneska jsme vyrazili do Hobartu, do hlavního města Tasmánie, kde žije zhruba půlka z toho půl miliónu tasmánců. A tak si představte, jak asi vypadá ten zbytek země, kterou navíc dohromady tvoří 335 ostrovů! Je plnej zeleně, (pra)lesů, pohoří a hor, široširejch plání i kopců, řek, zálivů a pláží, který vám ukážu hnedle po tom, co vystrčíme paty z dnešního přístavního velkoměsta.
Let ze Sydney nám trval hodinku a půl, takže něco jako trasa Praha–Řím, jenom s tím rozdílem, že vzhledem k poloze výchozí a cílový stanice jsme naopak my z tepla letěli do zimy. V Tassie sice už nastoupilo jaro, ale jak jsme záhy na vlastní zkřehlý končetiny (a ledový zadky) zjistili, tak evidentně s občasnými přízemními mrazíky. :))
Krásná a výborná řemeslná pekárna Pigeon Whole Bakers v Hobartu.
Po zjištění, že nejlepší kafíčko Pilgrims (i s údajně božskou snídaní) ve městě – na který nás sem Karolí s Davim vylákali – v srpnu nešťastnou náhodou vyhořelo (fakt chudáci, tyjo! :/), jsme nepohrdli fajn bagelem a limčou ve Vilicia Cafe, abysme záhy s plným žaludkem i močovým měchýřem narazili za rohem na nejlepší pekárnu ve městě – Pigeon whole bakers!
Že tu vaří skvělý kafe vám můžu potvrdit jen zprostředkovaně. Ale že si tu koupíte báječný pečivo, úžasnej chleba, sušenky, francouzský zákusky a dezerty, za to strčím i vlastní hlavu do ohně.
Tyhle sýrový tyčky miluju! V Praze si je kupuju občas v Marks and Spencer. :)
Vanilla slice – vanilkovej řez v Pigeon Whole Bakers.
Kousek za městem (cca 12 km) jsme prolezli velkorysý Museum of Old and New Art – MONA, který za 75 milionů dolarů nechal v roce 2011 na místě bývalýho muzea starožitností vybudovat tasmánskej miliardář, profesionální gambler, David Walsh.
V Moně tak díky němu dneska najdete vystavenou druhou největší soukromou sbírku umění na světě, kde můžete obdivovat přes 1900 originálních děl a objektů ze součastnosti i minulosti. Do krásný, moderní a členitý galerie, která je částečně vytesaná do skály a je situovaná v podzemí, se můžete nechat dopravit i z přístavu v hlavním městě. My přijeli autem a došli po svejch.
MONA – Museum of Old and New Art.
Sprcha. Podobnou máme i v Brně u Janáčkova divadla, jste mi psali. :) Těším se na ni!
Děláme (starý i nový) umění. :)
Završení dne ve Flippers na Fish and chips u Hobartskýho přístavu byl dobrej nápad, ale bez mučení přiznávám, že jejich trevalla a jinak fantastickej divokej tasmánskej losos v máslovým těstíčku nebyli zdaleka tak povedený jako naprosto perfektní pevnej a chutnej hejk ve Fish and chips na Manly.
Divokej losos byl bohužel vysušenej, trevalla naopak bez struktury, rozblemclá. Není každej den posvícení. :)
Day 2: Nejkrásnější Bruny Island, House of whiskey, ústřice a nakládaný třešně
Jestli mě něco v Tasmánii uchvátilo ještě víc než Bay of Fires (počkejte si na něj), je to Bruny Island! Ostrůvek na jihovýchodním pobřeží Tassie je vzdálenej asi 15 minut lodí od přístavu na pevnině v Ketteringu. Nalodili jsme se i s autem, a za dvacet minut si pochutnávali na limitovaný edici tasmánskýho ginu v House of whiskey.
„Bruny Island is an island, under an island, under an island, at the edge of the world.“ Jill Mure
House of Whiskey na Bruny Islandu.
To vám byla paráda! Tři voňavý giny, jeden jako starej dobrej Hendrick’s, druhej se špetkou, špetičkou toho šafránu a třetí, kterej mě dostal úplně nejvíc – inkoustovej gin – z klitórie (Clitoria ternatea).
To je vám taková popínavá lijána původem z Asie, co má překrásný modrý květy, a proto se jí taky říká motýlý hrách anebo „asian pigeonwings“. A právě z nich se infuzí (vyluhováním) získává přírodní barvivo, obsažený v ginu, který se při zalití tonicem změní z výrazně modrý na sytě růžovou. A je to nejenom výborný, gin totiž voní po thajský bazalce, ale taky zatraceně krásný!
Ochutnávka limitovanejch ginů byla fantastická!
Vidíte tu barvičku? Kouzlo inkoustovýho tasmánskýho ginu, za který může infuzovanej květ klitórie a tonic.
Bruny Island je doslova protkanej různýma farmama, a místama, který žádnýho milovníka dobrýho jídla a pití nenechají v klidu. Pokud jste teda aspoň malinko jako já, budete chtít všechny ty místa navštívit. Tím spíš, že jsou pěkně na trase a kousek od silnice. A jak jsme vesele začali ginem, pokračovali jsme na ústřičnou farmu Get Shucked!
Nejlepší čerstvý ústřice, jaký jsem kdy jedla! Se skvělýma dipama se smetanou a wasabi, sojovkou a hořicí a chimi churri.
Vyzkoušeli jsme všechny možnosti, a můžu vám říct, že ty krásný zlatavý osmažený v panko strouhance za moc nestojej. Jde o to, že takhle ani nepoznáte, že jíte mušle, může to být cokoliv a je to podle mě prostě hrozná škoda.
Smažený ústřice v panko strouhance a asian fusion s citronovou párou podávaný v bambusovým pařáčku.
Asian fusion ústřice dělaný v bambusovým pařáčku, to byl zajímavější zážitek. Ale nejlepší byly (tak nějak logicky) ty úplně čerstvý s výbornýma dipama a citronovou šťávou. Můj ústřičnej příběh s rádoby filozofickým přesahem si můžete přečíst tuhle. :D
Nejlepší nakládaný třešně na světě!!!
Na veletrhu v Berlíně v roce 2009 zaznamenaly úspěch „Black Devil Tasmanian Cherry“. Těžký, velký, sladký a tmavě rudý třešně, který jsme ochutnali naložený v dokonalým kořeněným nálevu ve farmářským obchůdku a výrobně Bruny Island Cheese Co., kde sídlí mini pivovar a sýrárna.
Ochutnávka sýrů v Cheese and Beer Co.
Jako ty jejich sýry, pivo, máslo… dobrý. ALE TYHLE TŘEŠNĚ!? Ty jsou naprosto dokonalý! A vůbec nechápu jak to, že takhle u nás ovoce nenakládáme? :)) Kompoty jako jo, no, ale tohle určitě zkuste. To je jiná paráda! Tuhle máte recept z mojí nový kuchařky BRUNY ISLAND – Food from the edge of the world. A pokud se tu stavíte, ochutnejte i takhle nakládaný (kanadský) borůvky. Ty byly taky výborný!
Na půl kila nakládaných třešinek budete potřebovat:
- 500 ml červeného vinného octa
- 350 g třtinového cukru
- 3 stroužky česneku, na plátky
- 1 chilli, na jemno nakrájená
- kůra z 1 pomeranče
- 2 bobkové listy
- 4 badyány
- 1 lžička hřebíčku
- 1 lžíce kuliček černého pepře
- 500 g pevných třešní (ideálně typu „chrupky“)
Umyté ovoce nandejte do zavařovacích sklenic. Všechny zbylé ingredience smíchejte v hrnci a přiveďte pomalu k varu, pak lák nalijte na třešně, sklenice dobře uzavřete (otočte víčkem dolů – tak to dělám já – aby se dobře chytlo), a nechte přes noc odpočívat. Skladujte je pak normálně postavené na suchém tmavém místě. Konzumujte ideálně po třech týdnech. Doba trvanlivosti je cca 1 rok. Hodí se skvěle k sýrům, vínu a červenému masu.
„Večeře time“. Všechno máme, i sekeru a uzenýho divokýho lososa! :))
My tu fakt trampujem, nekecáme! A nejvíc pani Josefínová. <3 :)
Dnešní náročnej den jsme zakončili perfektní večeří „na stojáka, na prasáka v lese s flaškou v ruce“ v Jetty Beach Camp Ground u dechberoucí pláže, kde farmářský sýry a máslo, zbytek dokonalýho chleba z pekárny „od holubů“ a nejlepší divokej tasmánskej uzenej losos, vzali za svý!
„Naše soukromá“ Jetty Beach s houpačkou.
Davi a Pepi. Táta a dcera. <3
Apropo to stanování tady je boží! Navíc kde nejsou toalety a zázemí, nic neplatíte, a kde jo, tak tam stojí (uprostřed džungle) stojánek, kde buď necháte v obálce peníze, anebo zaplatíte kartou. Ach!
Day 3: Maják, medová farma a národní park Mount Field
Jako vzbudit se sluníčkem, který vám hřeje do stanu – pomiňme každodenně jásající Pepinu z vedlejšího stanu, to díte je úžasný! Furt je tak veselá a dobře naladěná, až je to skoro votravný, :D ne dělám si srandu, je úplně boží! – ranní procházku po pláži s kartáčkem v puse zakončit koupačkou v ledovým oceánu a k tomu si na snídani pochutnat na misce plný jogurtu, manga a Weet-bixu (gluten free je super!), tomu říkám dokonalý prázdniny v divočině!
Koupelna. <3
Na jižním cípu Bruny Islandu jsme našli druhej nejstarší (1838) maják v Austrálii. Postavili ho trestanci z věznice v Port Arthur (sem určitě vyražte, my jsme to už nestíhali), který sem lifrovali v době kolonizace z přeplněnejch australskejch žalářů. Špatně se jim prej odsud utíkalo, protože tu byli obklopený océnem plným žraloků. Zajímavý taky je, že na hodinovej provoz majáku s původní svítilnou značky Wilkins & Co., se spotřebovala jedna pinta (1,6 l) oleje z velrybích spermií.
Druhej nejstarší maják v Austrálii (1838).
Tady by se natáčela Pyšná princezna, dole u těch varhanů, panečku! :)
Medová farma The Honey Pot vypadá z venku trochu jako z pohádky, a uvnitř kromě ochutnávky medů a „výlohy“ na pozorování včel si můžete koupit včelí produkty. I přes to, že pro Tasmánii je nejvíc typickej med z eukalyptovníku – leatherwood (Eucryphia lucida), šáhla jsem po místním manukovým medu, kvůli naší zimě v Čechách. Aby až na mě něco poleze, jsem si mohla dát lžičku, a zatočila jsem s bacilama jedna báseň! Znáte antibakteriální manukovej med? Jestli ne, a zajímá vás co to je a proč je fajn ho doma (nejen v zimě) mít, můžete si přečíst tuhle. Já si tu pořídila skleničku s vysoce antibakteriální aktivitou MGO 300+ za docela přijatelnou cenu 18$ (asi 280 Kč).
Na návštěvě v druhohorách. <3
Diksónie antarktická dorůstá až do výšky 15 metrů. Takový „malý“ kaprádě.
Bruny Island jsme opustili, zamávali mu z lodi, a vydali se na sever do Národního parku Mount Field. Taky vás napadly ty „slavný“ sekačky na trávu? :D Stany jsme rozložili na malinký mýtince u řeky Tyena, kde jsme v noci trochu zmrzli (až na kost), a vypravili se ještě před večeří na procházku do pralesa k Russellovejm vodopádům.
Russellovy vodopády. Miluju vodopády!
Day 4: Launceston, Bill Bailey, škorpióni a jiná havěť v Blue Derby
Projíždíme Launcestonem dál na sever, ale zastavujeme na oběd a malou procházku městem. Víte, co je boží? Jak to, co se má stát si vás vždycky najde. I třeba přes půl zeměkoule. Vloni jsme chtěli strašně moc vyrazit na Billa Baileyho (miluju ho i spolu s Dylanem Moranem z Black Books), když byl u nás v Čechách, ale nakonec jsme nemohli. Bylo mi to děsně líto… A jak jsme se tu courali městem, najednou koukám na plakát, že je tenhle „komediant“ v Austrálii, a dokonce i v Sydney! A tak jen tak říkám Jarymu: „Hele, kdo je tady, to by bylo super, kdybysme tam mohli, co?“ Jary kouknul na uvedenej web, a měli poslední lístky! Tak je hned v parku rychle objednal online, a jdeme na něj! A víte, co je ještě vtipnější? Že se díky tomu podíváme i do tý krásný opery!!! :)
Město Launceston.
K obědu jsme si tu v Dinner Belle, kam jsme se dostali úplně náhodou, dali brutální smaženou nálož, ale bylo to teda naprosto výborný! Karolí s Davim měli Pulled pork burger a my si napůl dali tyhle krevety s hranclema.
Takový to, když vám nedojde, že „jižanskej kick“ je smažený se smaženým. Southern Spiced Prawns byly ale výborný. I když brutální prasárna, teda. :D
Kousek za městečkem Blue Derby, který je vyhlášený díky cyklistickejm trailům po místních krásnejch horách, jsme našli zase kemp u řeky. Postavili jsme znovu stany, Davi rozdělal oheň, a hej nám bylo i s vačicema a wallabies (malýma klokánkama), dokud jsem si nevšimla docela malejch škorpiónů, který se k tomu teplu a světlu slejzali a my se v nich prakticky váleli, jakoby se nechumelilo! :D
Blue Derby v romantický mlze.
Málem jsem dostala infarkt, a druhej hned ve stanu, když prošel Jary s čelovkou, a jak světlo vrhnul na stěnu stanu, vylezl pavoučí stín velkej jako kráva a já se díky tomu fakt vyspinkala do růžova. Fuj!
Míň romantickej škorpión…
Jinak jsem za celou dobu v Tassie potkala už jen jedinýho pavouka, a žádnýho hada, naštěstí. To tady v Sydney je to o poznání horší. :/ Žít bych tu (beze srandy) fakt nemohla, právě kvůli pavoukům. Jak se setmí, mám pocit, že se všichni slejzaj do ulice, kde bydlíme. Jsout to tyhle hnusný velký, sice nejedovatý (kromě těch jedovatejch, na který se snažim vůbec nemyslet), ale prej koušou, huntsmeni. Wuaaaa…
Day 5: Dokonalej Bay of Fires a wasabi brie
Na ranní snídani v upršeným Blue Derby, kdy jsme doufali, že přestane chcandit aspoň natolik, že budeme moct sbalit fidlátka, jsme vyrazili do místního Two Doors Down Cafe. Prima kavárna s internetem nám dovolila se na chvíli zase spojit s online světem „tam venku“. Já se tu spíš než na jídlo soustředila na možnost dojít si po 5 dnech na normální WC, takže můžu zhodnotit leda tak městský toalety, který postrádají štětku na záchod. :D
Překrásná antik kavárna Lifebuoy Cafe „s příběhem“. ;)
Po složení promoklejch stanů vyrážíme směr St. Hellens, do města na severovýchodním pobřeží Tasmánie. Je pěkná kosa, ale nás hřeje představa ohnivejch skal v Bay of Fires. Stavujeme se na oběd v krásným antik bistru Lifebuoy Cafe, a já mám radost, že už máme něco podobnýho i u nás v Čechách, třeba v Dlouhý ulici – Antik Café Dlouhý Příběh!
Salátu bylo fakt třeba po tý včerejší náloži! :D
A můžu vám potvrdit, že kromě výbornýho salátu s krevetama a avokádem, tu na WC objevíte i tu štětku na záchod. :D
Úchvatnej wasabi brea. Seženete v obchodech spíš na severu ostrova.
V obchodě s ostrovníma suvenýrama jsme pořídili tradiční tasmánskej sýr (kterej jsem strašně toužila vyzkoušet) s wasabi (!). Díky speciálnímu způsobu pěstování japonskýho křenu v hydroponiích a perfektnímu klima na severozápadě Tasmánie patří firma Shima Wasabi se svoji produkcí k nejlepším na světě. Jejich wasabi může člověk ochutnat v mnoha restauracích po celý Austrálii. Mimochodem ten brie s křenem byl fantastickej!!!
Bay of fires při západu… <3
Asi jsem se zamilovala. Po nádherným Bruny Islandu je Bay of Fires rozhodně jedním z nejkrásnějších míst v Tasmánii, a jedním z nejunikátnějších na světě, i z těch, který jsem kdy viděla. Kdysi jsme s Jarym koukali na dokument BBC o nejkrásnějších plážích Austrálie, kde byl i tasmánskej Bay of Fires, taky jsem ho obdivovala u Janinky Cukrfree. Už nevím, co bylo dřív, ale vlastně by mě nenapadlo, že ho jednou uvidím naživo. Do Tasmánie jsme neměli nijak zvlášť v plánu letět, tak nějak to spíš vyplynulo, a dneska jsem za to neskutečně šťastná, protože tenhle celej výlet je jedna velká nádhera!
Zastavte se tu v oblasti „Bay of Fires Conservation Area“ líbila se mi mnohem víc než „The Gardens“ dál na severu.
Byť se to nabízí, larapuna, jak Ohňovýmu zálivu říkají aboridžinci se nejmenuje proto, že její skály, který tvoří sytě oranžovej lišejník, svojí barvou připomínají oheň, ale proto, že oblast zálivu koncem 18. století viděl z lodi kapitán Tobias Furneaux v jednom ohni, když tu pláže vypalovali domorodci.
Tady dneska spinkáme. <3
Bay of fires je poměrně dlouhá oblast, která na severu sahá až k národnímu parku Mount Wiliam a na jihu končí kempingem, kde jsme se pro dnešní večer utábořili kousek od běloskvoucí pláže s tyrkysově křišťálovým oceánem.
Nekonečný tyrkysový pláže…
Voda je tu ledová, západy a východy slunce dechberoucí, a nohy vám kloužou po jemňoulinkym bílym písku, co srandovně vrže. Vlny uměj bejt hrozivý a velikánský jako panelák i klidný tak, že ranní hladina je lesklá jako zrcadlo. Miluju ty barvy!
Day 6: Národní park Freycinet a vinice Devil’s Corner
Ranní kavárenská rozcvička proběhla ve Swims East Coast Coffees. A odtud se vydáváme prozkoumat Národní park Freycinet. Je tu několik krásnejch možností, kam se projít a odkud se rozhlídnout na celou krajinu s výhledem na tyrkysově barevný moře a rozlehlý hory.
My si vybrali Wineglass view. Akorát bych vás měla upozornit, že ten překrásnej výhled budete prožívat bez „sklenice vína“, pokud si ji sem ovšem nedotáhnete v batůžku sami. :)
Skvělý slávky po asijsku a rybí burger.
Houbová skvělá (bezlepková!) pizza.
Oběd a ochutnávka vína v Devil’s Corner Cellar nás zaprvý výborně nasytila, já si dala skvělý slávky po asijsku s kokosovým mlíkem, Jary rybí burger se super hranolkama (!) a Karolí s Davidem měli moc fajn pizzu.
Určitě si tu dejte ochutnávku vína, my jsme si na jejím základě hned koupili dvě flašky na následující večery. :D
Nějak nám přituhuje počasí. Dneska spíme na farmě Derford kousek od vinice v Bream creeku. Jeli jsme sem přes les, kde jsme cestou potkávali klokánky. Tohle mě asi nepřestane bavit! Stany rozkládáme na krásný soukromý zahrádce, kde kromě ohniště je zase jen malá kasička s papírkem, kolik tu máme nechat dolarů za stan (10$). Máme neskutečnej výhled na oceán v dálce. Jsou červánky!
Day 7: Devil’s Kitchen a Salamanca market v Hobartu
Snídáme na zelený louce v kopcích, kde jsme se den předem nalejvali báječným vínem z Devils’s Corner, a ukládali ke spánku s ovečkama v ohradě, co s náma souseděj. Je nám pěkná kosa (je 13 °C), jsme už taky několik dní normálně nemytý a moje vlasy vypadaj tak, že kdyby ještě den nešly pod sprchu s šampónem a já je prohnala lisem na mošt, měli bysme na čem smažit řízky do příštích Vánoc. :D Takže balíme, zvedáme kotvy a vyrážíme pomalu ale jistě zpátky do civilizace, ohřát se a umejt do hlavního města. Zpátky na skok do Hobartu!
Carapark karavan z roku 1957. Neni krásnej? <3
Kafe, čokoška, brownies a výborný sušenky. Všechno v bio-eko obalu. :)
Cestou se zastavujeme na kafíčko v Cubed Espresso Bar (ano, jak kdo, já si dala čokoládu :)) u vyhlášenýho a opravenýho pojízdnýho Carapark karavanu z roku 1957, kterej frčí na eko bio zerowaste solárním panelu. Ne fakt, mají to krásný a i když čokoláda (z prášku) nebyla úplně můj šálek… čokolády, tak sušenky a výhled na záliv tu mají famózní!
Pokračujem v objevování a přibržďujem u vyhlídky na Devil’s Kitchen, kde je krásná starobylá skaní stěna a útesy i širokej oceán.
Kdyby nebyla neděle, přežírali bysme se právě teď na vyhlášenejch hobártskejch trzích na Salamanca marketu, ale vůbec nám to nevadí. Každopádně, pokud vám to tady na sobotu vyjde, zajděte, slyšeli jsme o tom hodně a určitě to musí bejt báječnej zážitek. Já si tu na Salamance koupila aspoň teplý tasmánský ponožky z merino vlny Jsou naprosto dokonalý, a nechci je vůbec sundavat z nohou. Za prvý jsou fakt krásně barevný, a za druhý hřejou jako ďábel! Hurá, je mi teplo. :D
K obědu si dáváme úplně jednoduchou mexickou nálož, moc dobrý guacamole i salátek. Dnešní noc strávíme v hotelu Wrest point, kterej má určitě moc krásnej výhled, kdyby nás nešoupli do pokojů 2 metry pod zem. :)) Ne, dělám si srandu, za 125 $/pokoj, co by člověk chtěl, že jo. Voda teče teplá, je tu čisto… mam hlad. :D Jdeme na véču do Mr. Good Guy. Je to prima rozlehlej podnik v centru města, ostatně asi 2 minuty od hotelu (Travelodge), ve kterým jsme spali první noc, a kde jsem zapomněla na pokoji knížku od Tomáše Poláčka s věnováním! :“(, a která se nenašla – nechápu, a fakt mě to naštvalo…
Mr. Good Guy. Bao bun s bůčkem. Nenadchl, neurazil…
Jídlo bylo dobrý, podnik krásnej, s otevřenou kuchyní, i personál moc milej, ale poměr cena výkon byl na mě vlastně dost slabej. Polívka Tom Yum v nabídce „bigger things“ s divokým lososem, houbama a kokosem za 28 $ (cca 450 Kč) mě vzhledem k její velikosti i obsahu „překvapila“. Píšu to hlavně proto, že v porovnání s jinýma australskýma restauracema, kde jsme jedli velmi podobný jídla je to fakt trochu cenovej úlet. Ale máte-li chuť na dobrou Asii a peníze neřešíte, pochutnáte si, a bude se vám tu líbit.
„Bigger things“ aka Tom Yum…
Noční pěší procházka do hotelu nám po týhle náloži dost bodla! :)
Day 8: Levandulová farma a dechberoucí Lime Bay
Na snídani do Harbour Lights jsme chtěli vyrazit už minule, když jsme kolem ní procházeli cestou do přístavu na kukandu. Je to malá kavárna v patře s výhledem na přístav, když si sednete k oknu. Dělají tu teda neskutečnou nálož affogata (ledový kávy se zmrzlinou).
Frčíme na Lime Bay, ale cestou nás zastavuje omamná vůně a fialkový pole plný levandule. A tak jdeme obhlídnout levandulovou farmu v Port Arthur. Dneska je asi ňákej pohárovej den, a tak z místní produkce ochutnáváme drink, kterej samozřejmě voní po levanduli, ale taky po fialkách (těch bonbonech, jestli si je pamatujete z dětství), a je z levandulový whiskey, kterou si tu destilujou. Je fialová, a děsně se mi líbí! :D
Levandule francouzská nebo taky španělská (lavendula stoechas), já jí říkám „králičí“ nebo „ušatá“. :)
Levandulový „daiquiri“ s levandulovou whiskou. Vonělo a chutnalo po levanduli (překvapivě :D) a fialkovejch bonbónech.
Levandulová whiskey.
Kemp v Lime Bay má jedinou nevýhodu. Máme tu štěstí na moře neskutečně votravnejch komárů, a to i přes to, že smrdíme repelentama na sto honů.
Putujeme divočinou napříč Lime Bay k široširý krásný pláži.
Lime Bay Beach. Všude samej bílej písek, tyrkysovej oceán a nekonečný mraky. Miluju to tady! <3
Ale procházka na další naprosto dokonalou pláž, kde chytáme i západ slunce, dramatický nebe a klepem kosu nahatý v oceánu při koupačce, to všechno spravila!
Pepi plážová. <3
Stmívání zpátky v kempu. Ach!
Dneska je jasná noc plná nebojácnejch vačic, wallabies a hvězdiček. To je zajímavý, jak se ty pozemský problémy zdaj najednou docela drobounký, když člověk kouká do toho nádhernýho, nekonečnýho Vesmíru, hm?
Noční obloha v Lime Bay.
Day 9: Mount Wellington a cesta zpátky do Sydney
Sežraný od komárů až za ušima se sbíráme, balíme a ještě před cestou na letiště se zastavujeme na v mlze zahalený Mount Wellington. Kdyby byla modrá obloha, a bylo vidět dál, než na půl kilometru, měly bysme teď na fotkách krásný výhledy na celý hlavní město a přilehlý zálivy. Takhle ale zase máme nevšední obrázky na zem v oblacích. Dám sem jeden. Ten zbytek vypadá prakticky stejně… blbě. :D
Tassie, seš krásná! Děkujem!
Bezva článek! Chtěla bych se zeptat, jakým způsobem jste se do Tasmánie vydali? Vycestovat do Tasmánie je už řadu let mým snem. Bohužel neumím anglicky a tak přemýšlím, jestli to risknout a jet na vlastní pěst nebo vyrazit s cestovkou. Dělala už jsem si i nějaký průzkum a našla jsem tyhle stránky: Tasmánie. Nemáte s nimi náhodou nějakou zkušenost, popřípadě uměla byste mi doporučit cestovku se kterou se tam ideálně vydat?
Díky, Petra