1. Vízum vyřizujte online, ne v Praze na ambasádě

Pokud nechcete vystát důlek na Vietnamské ambasádě v Čechách a zaplatit více než dvojnásobek, vyřiďte si víza „on arrival“. Já jsem na letišti ve Vietnamu na vízum čekala jen necelou půl hodinu a stálo to 45 USD.

2. Ústní rouška = must have no. 1

Úplně první věc, kterou byste si měli pořídit, jakmile ji uvidíte u pouličních prodejců, je ústní rouška. Hrají všema barvama i vzory od leopardí po „značkovou“ od Louise a Vuittona. Oceníte ji nejenom ve velkých městech, když padne inverze nebo je dopravní špička, ale hlavně na motorce, až budete brázdit silnice vy sami. Rouška stojí kolem 10 000 VND, což je při současném kurzu něco kolem 10 Kč.

3. Buďte mobilní – je to za babku

Pokud chcete cestovat a mít k dispozici internet, není nic jednoduššího, než si pořídit SIM kartu s daty. Za 3 GB dáte kolem 200 000 VND = cca 200 korun. SIM seženete téměř všude. A proč byste ho vlastně měli chtít? Protože mě třeba přístup na Google Maps neskutečně usnadnil pohyb ve městě. Navíc narozdíl od nás je ve Vietnamu fakt skvělý pokrytí, takže i v polích víte, kde jste.

4. Pokud potřebujete vybrat peníze, hledejte bankomat City Bank

U City Bank můžete vybrat největší možnou částku (8 000 000 VND = cca 8 000 korun), kdybyste nechtěli vybírat častěji a častěji platit za výběr v zahraničí.

5. Motorku si půjčujete vždycky bez benzínu!

A to i kdyby vám budík náhodou ukazoval, že máte nádrž plnou. V takovym případě je ukazatel na 99% rozbitej a vy jen co budete v dostatečný vzdálenosti od všech benzínek, vám šťáva zaručeně dojde. :D Prostě pravidlo číslo jedna pro cestovaná na motorce zní: „Se strojem vždycky nejdřív k pumpě!“ Půjčovné na 1 den se pohybuje mezi 100 000 – 150 000 VND, pokud půjčujete na víc dní, cena klesá.

6. Praktický dvoukolový stěhovák

Vietnamci na motorce uvezou všechno. Od 3-4 kamarádů, přes takový množství pouťových balónků, že se až divíte, jakto, že ještě s řidičem neletí. Po ledničku, obří plasmu nebo celou akvaristiku (milión pytlíčků s rybičkama). Vietnamci i Indové jsou v tomhle fakt přeborníci.

7. Auto si radši nepůjčujte

Za prvé je to docela drahý, za druhý vám z toho vytečou nervy. Jestli bych něco ve Vietnamu fakt nechtěla, tak řídit auto. Motorkářů je opravdu tolik, že pokud někoho nechcete zabít, jezděte taxíkem, na motorce nebo hromadnou dopravou. Jen pro srovnání s motorkou, za půjčení auta na 1 den dáte kolem 1 000 000 VND.

8. Ne každý přechod končí chodníkem

Bohužel nemám fotku, ale ve Vietnamu není neobvyklý sejít z chodníku, přejít po přechodu a na něm v polovině zjistit, že nikam nevede. Respektive ano, vede, ale do roští, záhonu, do díry a podobně. :D

9. Zamilujete si kafe

Nepijete kafe? No já donedávna fakt skoro vůbec! Takže se připravte na to, že vietnamskýmu Cà phê sữa đá [ka fe sua dá], teda ledový vietnamský kávě tady propadnete! Pije se se salkem a je to překapávaná robusta, úžasná plná vůně a chutí. Více o tom, co se pije ve Vietnamu najdete ve článku: Vietnamská káva, smoothies, mladý kokos, cukrová třtina aneb co se pije ve Vietnamu? A o jídle v trilogii Vietnam na talíři, první článek tady: Severní Vietnam na talíři.

10. Ve Vietnamu je každý milionář

Jak se tu vlastně jmenuje televizní hra „Chcete být milionářem?“ Překlad do Vietnamštiny by mě docela zajímal. Kurz se samozřejmě mění, ale v dubnu 2015, kdy jsem byla ve Vietnamu já, byl: 1 000 VND = 1,15 Kč. Polévku Phở [fə] si tu dáte od 40 000 – 80 000 VND, pěkný pugét pořídíte za půl milionu a výlet na dva dny do Delty Mekong za mega na osobu u slušné cestovky (doporučuji The Sinh Tourist).

11. Místo peněženky si vezměte pořádnou šrajtofli

Myšleno s nadsázkou. Ve Vietnamu se už nějaký ten pátek nepoužívají kovový mince, takže kromě toho, že budete milionáři se vám bude hodit opravdu velká peněženka. Minimálně 14 dní vám bude trvat, než se v těch papírkách a barvách zorientujete. Půlmilionovka vypadá jako dvacka (modrá), dvousettisícovka jako padesátitisícovka (červená) a tisícovka a desetitisícovka jako stotisícovka (zelená)… Za měsíc to ale dáte! ;) :D

12. Když je vám 70 a víc, můžete si po městě chodit v pyžamu

Tohle mě bavilo. :) S vycházkovou holí, stařeček na procházce městem v nočním úboru je prostě bezva a rozzaří vám den i pozdě večer.

13. Zpíváte rádi? Vietnamci vás budou milovat!

Karaoke milujou po celý Asii. Já mám hudební sluch (po tatínkovi :D), takže… no člověk tu občas trpěl. :) V Japonsku jsou dokonce kluby/bary s malými zvukotěstnými pokojíky, kam se člověk může přijít vyblbnout, nikdo ho přitom nevidí, ani neslyší. Tady jsem nic takovýho neviděla, ale linoucím se všemožným zvukům při odpolední siestě z kdejakého obydlí, se prostě nevyhnete.

14. Smlouváte rádi? Tak to si užijete!

Já smlouvat neumím a ráda to nemám. Navíc mě to nebaví. Je zajímavý, že na severu Vietnamu jsou ceny málo kde uvedený (v supermarketech, na benzínce apod. samozřejmě ano), ale nakoupíte tu o chlup levněji i bez smlouvání, narozdíl od jihu. Tam jsou ceny poměrně často uvedený a to i na ulicích (streetfood, pouliční prodejci s vozíky a zbožím apod.), ale jsou o něco dražší. Nicméně smlouvání doporučuju, zvlášť pokud řešíte finance. Za chvíli zjistíte, jak se skutečný ceny pohybují. Když to vztáhnu na skvělé drinky, které byste určitě měli ochutnat, a vodu, tak: voda stojí (kolem 10 000 VND), šťáva z cukrové třtiny (5 000 – 20 000 VND = vesnice vs. město), mladý kokos (10 000 – 40 000 jih vs. sever VND), smoothie neboli Sinh Tố [siň tó] (15 000 – 30 000 VND). Jinak pro základní přehled doporučuju zajít si nejdřív do místního supermarketu a obhlídnout pevné ceny.

15. Nebojte se a ochutnávejte!

No vážně! Vietnamská gastronomie je prostě úžasná! Pro představu, koukněte na mojí trilogii článků Vietnam na talíři. ;) I to, co vypadá na první pohled děsivě, vaše chuťový buňky omráčí. Za celý měsíc jsem se „spálila“ asi třikrát. A to jsem jedla stejné jídlo jenom 2x. Na co jsem si ale musela dost zvykat je, že se tu jí opravdu hodně hodně masa. Po 14 dnech jsem se snažila objednávat aspoň občas vegetariánské verze. Vegetariánský se vietnamsky píše Chay [čaj] Kdyby vám to pomohlo. Takže kdybyste třeba chtěli vegetariánskou bagetu (nejčastěji s vajíčkem), tak řekněte: Bánh mì chay [baň mí čaj].

16. Cizinec = zlatý důl

Tak to holt v Asii chodí. Jsi bílej, tak plať. Není to samozřejmě úplným pravidlem, potkala jsem mnoho (většinu) slušných lidí. V turistických obastech to ale je na denním pořádku, nicméně na naše poměry je tam i tak opravdu levno.

17. Konkurence naopak

To je zajímavá a moc přínosná věc. My jsme zvyklí si často „hrát na svém vlastním písečku“ a jakmile by se náma někdo, řekněme, „víc inspiroval“, klepne nás z toho pepka.

Tak ve Vietnamu to je úplně jinak. Tam když vás někdo zkopíruje, tak je to pro vás ta největší pocta, které se vám může dostat! :) Když se nad tím člověk zamyslí, je to ohromě osvobozující. Proto, když hledáte nějaký obchod nebo restauraci, zpravidla tu najdete ulice, kde vaří jenom Phở [fə], opravují jenom šicí stroje nebo motorky.

Přijdete tam a nejdete jeden obchůdek/“podnik“ se stejnou službou vedle druhýho. Recept, fígle, know-how a hlavně přístup má přeci každej jiný, jdete ke konkrétnímu člověku/lidem, se kterýma jste udělali nějakou zkušenost nebo se vám jen líbí, jak se prezentujou. Prostě je to tady hlavně o lidech. A to je přeci pravda. :) Pro turisty to má tu výhodu, že si můžete vybírat z více možností.

Baví mě to ale ještě v jiném rozměru, který se u nás považuje za neslušnost a myšlenka na změnu, za čirý bláznovství. Ve Vietnamu si můžete do podniku přinést jídlo odjinud. Samozřejmě jsem se jako slušně vychovaná cizinka ze začátku vždycky ptala, jestli můžu a nevadí jim, že mám třeba mladý kokos z ulice. Viděla jsem to všude kolem, tak mi to prostě nedalo. A setkala jsem se ale akorát s nepochopením a usměvy, proč by jako mělo? :) Sedíte a grilujete si večeři v bistru, kolem projede vozík, co veze sbírku uchvatných vůní? Neváhejte a jděte si pro to, po čem vaše čichový i chuťový buňky touží. Máte hlad a pijete šťávu z cukrový třtiny, kterou jste koupili dva obchody zpátky? Do restaurace se s tím běžte normálně najíst. ;) A jestli z toho máte blbej pocit jako na začátku já, tak se prostě zeptejte, jestli je to ok. Asi se vám ale budou taky smát. :)

18. Posedávání na bobku je cool

Tak to je tady národním sportem. :) Trénovala jsem to taky a musím přiznat, že je to neskutečně pohodlný, akorát je tohle dřepění dost pravděpodobně hlavně doménou mužů. Protože za a) jsem tu žádnou ženu takhle posedávat neviděla a za b), když jsem tak posedávala já, Vietnamci na mě divně koukali. :D

19. Jahody vedle sušených kalamáru? Proč ne!

Co mě baví moc, jsou trhy! Ale ještě víc stařenky, co prodávají pospolu úplně nesouvisející suroviny.

20. Tříděný odpad? No way!

Tak na to tady zapomeňte. Vlastně, zapomeňte na jakýkoliv odpadkový koše obecně, kromě místa, kde jste ubytovaní, tam nějaký mít většinou budete. Ve Vietnamu je nepořádek. Ne tak velký jako v Indii, ale dost velký na to, abych si na něco takovýho musela zvykat. Všechno se hází na zem a to, i když jíte na ulici (kelímky, ubrousky, plechovky od piva…). V noci je pak nasazená „zametací četa“, která všechno někam (ani nechci přemýšlet nad tím kam) uklidí. A druhý den ráno jsou zase ulice skoro jako ze škatulky. Takže doporučuju nosit si s sebou pytlíčky a do nich ty odpadky dávat, abyste je mohli vyhodit později na pokoji.

21. Vietnamci nejsou psí čumáci

Před tím, že budou, mě varovali všichni, včetně Vietnamců samotných. Podle mých zkušeností moc nejsou. Záleží na tom, kde jste. Na severu mi obecně všichni připadali milejší, usměvavější, otevřenější, a při prodeji mnohem méně „agresivní“. Na jihu to bylo naopak, byť bych očekávala, že to bude obráceně. Vietnamci jsou moc fajn, a když se vy usmíváte, roztaje i ten největší škarohlíd. A protože výjimka potvrzuje pravidlo, tohle je paní ze Saigonu. :)

Když mě něco dalšího napadane, tak to sem dopíšu a doplním. Hodilo se vám to? Dejte vědět, budu ráda, když jo!