Moje milá periorální dermatitida
Osobní   Zdraví  

Moje milá periorální dermatitida

číst dál

… je svinstvo. Je to taková hrůza, která dokud se vám na obličeji doslova nevysemení, nedovedete si představit, jak příšerná hrůza to je. A tak mám potřebu o téhle nemoci napsat, protože mi sedí na obličeji, protože se o ní vlastně vůbec nic (pořádně) neví, a protože vás vyčlení ze života rychlostí stejnou, s jakou u vás propukne. A vy nemůžete nic moc. Natož pracovat a alespoň po nějakou dobu, dělat to, co milujete… Co jste si vybudovali. Co vás tak moc baví. A (bohužel) i živí.

Víte, co je na periorální dermatitidě (PD) ale asi vůbec nejhorší? Že kromě toho, že máte místo obličeje „prdel paviána v říji“ (pardon, ale na mojí obranu – je to pravda), vám v podstatě nic není. A to je právě to.

Ve společnosti totiž člověk s takovým typem onemocnění moc neobstojí. Neumírá, má „jenom vyrážku“, takže reálně vlastně přece o nic nejde…  No, jenže ono jde. Obzvlášť, když tu „jenom vyrážku“ nemáte pouze kolem pusy a rtů, jak by se z názvu dalo odvodit, ale úúúplně přes celej ksicht. Jo!

Periorální dermatitida (Dermatitis Perioralis) je chronické a recidivující onemocnění kůže, které se nejčastěji vyskytuje v (periorální) oblasti kolem brady a úst. Může však postihovat i jiné oblasti v centrální části obličeje jako třeba tváře, oblast kolem očíčelo.

Pokud jste slabší povahy, tak se vám omlouvám. Došla jsem k rozhodnutí, že se s váma podělím i o svoje vymazlený portrétní fotografie. Abyste si dovedli celkem konkrétně představit, o čem to vlastně píšu – ale nebojte, nevybafnu je na vás hned na začátku, abyste se nevyděsili, dám je až nakonec, takže jestli jste zvědaví, tak si tam sjeďte… Já jsem totiž třeba ten typ člověka, kterýmu je z takových věcí fakt zle od žaludku, což je teda úplně báječnej paradox. :D A taky proto, aby tu „jenom vyrážku“ přestali lidi automaticky vnímat jako banalitu. Ona je to prostě fakt nemoc, se kterou by se měl člověk normálně léčit… a hlavně si dát pohov.

A jak? To není tak úplně jasný, ani jednoduchý. Ale protože nejsem zdaleka jediná (reakce na mým Instagramu i v mém okolí mluví za vše), tak mi prostě přijde fajn sdílet s váma svoje zkušenosti, kdyby vás to (nedej bože) třeba jednou taky potkalo…

Periorální dermatitidu charakterizuje tvorba živě začervenalých drobných pupínků na zarůžovělé kožní spodině. Tento obraz (pozor – odkaz na ošklivý obrázky z internetu) může být někdy komplikovaný i tvorbou malých puchýřků nebo zánětlivě změněné pupínky s hnisavou čepičkou. Na povrchu pupínků je patrné jemné olupování. Takže bacha na infekci…

Co způsobuje periorální dermatitidu?

Asi milion věcí. Jde totiž v podstatě o civilizační chorobu. Já nejsem doktor, takže vám to všechno popíšu laicky (při svém nejlepším vědomí a svědomí, však mě znáte).

  • kosmetické přípravky – šminky, odličovadla, pleťová mléka, krémy, masky, peeling… prostě všechno, co maj holky (ale možná i kluci? ;) rády/i
  • hormonální kortikoidní masti – pokud jste ekzematici, a pro úlevu po nich občas šáhnete, je dost možný, že se časem s touhle nechtěnou parádou taky potkáte…
  • zubní pasta s fluorem – tohle je docela dobrý, to jsem našla až v diskuzích na internetu, jedinej doktor mě na to neupozornil, a přitom je to údajně docela častý spouštěč. Takže mám nově místo oblíbenýho Elmexu pastu bez fluoru (Sensodyne Classic). Hřebíčkový, skořicový… pasty na zuby se z důvodu přecitlivělosti na koření při PD moc nedoporučujou totiž…
  • UV záření (sluneční paprsky i solarium)
  • mechanická iritace – jako třeba partnerovo super sexy strniště… bohužel :D
  • klimatizace a horda bakterií k tomu – takže třeba takový cestování letadlem, proto se téhle nemoci jinak třeba taky říká „nemoc letušek“
  • a pak taky když si nechráníte a nepromazáváte vysušenou pokožku, pracujete nebo žijete v prašném prostředí, v chemické laborce, v dole… a tak.

Úplně specálně na tom jsou lidi, trpící atopickým ekzémem (AE). Takže třeba i já, který se s PD můžou setkat obecně s daleko větší pravděpodobností. Proč? Protože jsou prostě citlivější, tak nějak na všechno…

Máme klub! Říkáme si atopici. Cool, co? :)

Jak doktoři léčí periorální dermatitidu?

Úplně nejdřív si přečtěte článek: Trendy v léčbě periorální dermatitidy, ať vážně víte, s čím máte tu čest, a třeba taky proč…

Jinak teda, jak mi řekli i na kožní klinice. PD je nemoc, na kterou v podstatě neexistuje lék. Dá se sice klidnit různýma práškama – přišlo se údajně na to, že jakožto vedlejším účinkem s ní můžou pomoct zatočit chemoterapeutika (např. Entizol) s účinnou látkou metronidazolem, který působí proti řadě prvoků, vyvolávajících infekční onemocnění u lidí a proti některým bakteriím – a mastí (např. Rosalox – se stejnou účinnou látkou). Ale když budu přímo citovat jednoho z lékařů, nejlepší stejně prý je, nedávat na to nic. Říká se tomu nulová terapie neboli „zero therapy“.

Co to znamená? Že máte být v klidu (bez stresu), nejlépe někde u moře a nic si na obličej nepatlat (ani šminky, ani krémy). A počítat s tím, že se z toho budete dostávat minimálně dva měsíce, ale klidně taky až půl roku… Co vám budu povídat, to je prognóza, která vám radost prostě neudělá. :) Teda jako jo! Pokud zrovna máte čas (a finance) na půlroční dovolenou…

Periorální dermatitida neboli „nemoc letušek a neurotických blondýn„. Nemusíte být ani jedno a stejně si vás může, mrcha, najít…

Mimochodem, psala mi mezitím kamarádka, že má známou na Novém Zélandu, u moře… a má PD taky.

No, nedělám si iluze, že v móři je zakopanej pes. Prostě to chce vypnout, nemalovat se, ničím se nemazat a uvědomit si, že když přijde ne-moc, jak říká Jarda Dušek, tak to chce nic nedělat. Černá, kruci! Jak jsem stará, tak jsem blbá. Zase mi tělo musí dát vědět, že jedu jak namydlenej blesk. :/

Jak si periorální dermatitidu léčím já

Pomalu. A z počátku vyloženě nešťastně a ještě k tomu naštvaná. Ono to dost bolí, omezuje, nejen při pohledu do zrcadla upadáte do deprese… Ale i tak především dbám doporučení lékařů. Tohle povolání je náročná a důležitá věda, a já si ho vážím. I když nesouhlasím vždycky (anebo hned) s každou doporučenou léčbou.

Jsem prostě přesvědčená, že západní medicína je jen jedna součást skládačky. A strašně mě mrzí, že obecně se západní i alternativní medicína staví často proti sobě (jo, jedna jako druhá). Přitom ta dnešní, moderní a západní z té alternativní z velké části vychází, a alternativní by nám sama o sobě bez možnosti moderních operací byla taky dost k prdu. Věřím v sílu synergie. A ne, nejde o další sektářský spolek. :D

První pomoc

V první chvíli, kdy je člověk úplně nejvíc zoufalej, bolavej a fakt nic nemůže, jenom spát, protože je totálně vyčerpanej, opuchlej a navíc nemůže mít ani otevřený oči, tak moc byla u mě ta PD rozjetá. Tak mně pomohl klid. Vypnutej mobil. Úplně. Žádný hovory, žádný emaily, žádný návštěvy. Chce to spát, brát Entizol (nic lepšího mě prostě nenapadlo a doktory taky ne), a když máte jo trochu sílu, mazat si obličej a postižený místa Rosaloxem. Na experimenty fakt nebyl prostor, můj pud sebezáchovy je vysokej.

Druhá pomoc

To je výživa.

Ještě si dovolím krátkou odbočku. Možná budu zase trochu drsná, ale nerada se v těhle chvílích pouštím do debaty s kovanýma alternativcema. Řeči typu: „To chce začít na duchovní úrovni, vyřešit vztahy v rodině/práci/ve škole…“, „Posil dráhu střev a jater“, „Udělej si klistýr…“ to jsou všechno věci, který kolikrát člověk sám a dobře ví (anebo třeba neví, to je teď úplně jedno) ale rozhodně vám to v tý „prdeli v jaký jste“ a v jaký se cítíte prostě fakt vůbec nepomůže! Právě naopak. A myslím to vážně a se vší láskou.

Takový věci doporučuju eliminovat a stáhnout se, dělat jen to, co sami uznáte za vhodný a co vám dělá skutečně dobře. V první řadě potřebujete totiž hlavně přežít, hm? Až se budete cítit připravený a silný na to se pouštět do hlubších témat, jen do toho. Dělám to tak taky. ;)

Zpět k výživě, důležitýmu (nikoliv všespasitelnýmu) puzzlíku skládačky. Ekzematikům, teda i mně, obecně pomáhá vysadit cukr (prefabrikované sladkosti, příliš sladké a kyselé ovoce) a mléčné výrobky (všechny i kysané, ovčí, kozí apod.), někomu může prospět i bezlepková dieta.

Jestli s takovou stravou nemáte vůbec zkušenosti, tak na tenhle režim najíždějte dle vlastních uvážení a opatrně. Zase. Důležitý je přežít. Jestli nezvládnete jíst třeba hned quinou (šetrná bezlepková obilovina s podílem bílkovin) s červenou řepou (obsahuje betakaroteny na zhojení a posílení vazivové tkáně a kůže) a rukolu (obsahuje hořčiny na podporu jater, který oslabujete lékama) a pít čaj z ostropestřece (obsahuje účinnou látku silymarin, která pomáhá při regeneraci jaterních buněk – využívá se k léčbě rakoviny jater) a kopřivy (která čistí krev, obsahuje karotenoidy a spoustu minerálů – Si, Ca, Mn, K, Mg, Cu, Zn), tak neupadejte do deprese.

Proč tohle píšu? Protože vidím, jak to kolem chodí. A že je potřeba se hlavně uklidnit a bejt v pohodě. Bejt ve stresu z nemoci a ještě ze stravy, kterou pořádně ani nemůžete jíst, protože každý otevření pusy bolí jako kráva, je prostě blbost. Samozřejmě čím dřív začnete brát i výživu vážně, tím líp. :)

Jak na tu výživu!

Abych podpořila játra, posílila imunitu (střevní mikroflóru) a regeneraci kůže, naordinovala jsem si takovou lehčí formu jaterní diety – nechci vám tu dávat nějaký konkrétní odkaz, protože se to na internetu i v tomhle ohledu hemží docela blbinama – kterou kombinuju s vynecháním cukrů, mléčných produktů, masa (kromě českých ryb) a ořechů (obecně alergeny).

Lepek mně osobně moc neva a navíc, když si dáte dvě a dvě dohromady, moc k snědku z takovýho seznamu by mi už nezbylo. :) A navíc, i můj běžný jídelníček založený na zelenině, luštěninách, sem tam mase a rýži lepek stejně moc neobsahuje.

A pochopitelně je potřeba taky úplně vynechat alkohol.

Můžete se ale úplně klidně odrazit (bude-li síla) od eliminační diety anebo od bezhistaminové diety (tahle holka, autorka blogu Histaminová Kašulka, je skvělá!) třeba i v kombinaci s tím, co jsem ještě k tomu vynechala já.

Pak doporučuju víc pít (čistit). Dostala jsem na vyzkoušení od svých partnerů z Traminal.cz čistící filtry na vodu. Pořád jsem neměla čas, je vyzkoušet… A teď jsem za ně fakt neskutečně vděčná! Já na tyhle věci obecně moc nevěřím a nejsem, ale ta voda je fakt jiná, daleko chutnější. Takže teď piju i vyčištěnou vodu. :) A pak jsem zařadila bylinkové čaje:

  • ostropestřec
  • kopřiva
  • kořen pampelišky
  • a fakt hnusnou zeměžluč (občas, když to dáte)

Taky doplňuju minerály:

  • B-komplex
  • Zinek
  • a i když jsem v běžném provozu nezaznamenala žádný změny, zkouším teď zase Chlorellu (tablety), zelený ječmen mi nedělá dobře

A odšťavňuju bio zeleninu! Každej den piju velkou sklenici šťávy: červená řepa (betakaroten, čistí krev) + mrkev (betakaroten, pomáhá při regeneraci kožní tkáně) + zázvor (protizánětlivý, protiparazitický, antiseptický).

A co hygiena?

Já jsem děsně čistotnej člověk. Ale moje už tak atopická kůže vyžaduje speciální opatření, takže ideálně nemít celou pokožku každý den vodou. Což neznamená, že se nemeju vůbec, prosim vás! :D Blbý je, že s PD si asi nějakou dobu nebudete mýt taky vlasy. Často může drážit totiž i šetrná vlasová kosmetika a obzvlášť teda pěna (obsahující látku např. laurysulfát sodný – Sodium lauryl sulfate neboli SLS).

Obličej doporučuju nemýt vodou, je plná chloru a kdoví, čeho všeho… Buď si vodu převařte, nechte vychladnout a dejte si ji do skleněné uzavíratelné nádoby do lednice (studená voda je na rozpálenou kůži fakt blaho) anebo já používám micerální vodu BIO Lift‘ Argan, taky chci vyzkoušet vodu z vyvařených sušených bo…růvek (teď jste určitě čekali kozí bobky nebo tak něco, že jo? :D, které pomáhají zacelovat poškozenou pokožku, dám vám vědět.

Vždycky si trochu takové vody nanesu na vatový tampónek a obličej si omyju (zůstanou na něm občas maličké stroupky). Nejdřív to trochu pálí, ale pak se mi hrozně uleví. Rosaloxem jsem se mazala jen 4 dny (vedu si deník, abych viděla, co to dělá, na co to reaguje, jak se to lepší/horší, moc doporučuju, i když je to vopruz), teď mi dělá nejlíp, když ta kůže dejchá. Vypadá to pořád otřesně, ale je vidět, že se to léčí. Zaceluje. Takže jen ráno otírám obličej micerálkou a pak ho nechávám být…

Jak se hodit do pohody?

Tohle je kapitola osobního peklíčka pro lidi, co se neumí válet nebo si to aspoň myslí. Já už teď vím, že válet se umím, a hodlám se válet dokud to nevyléčím ať se třeba všechno kolem zblázní. A věřte mi že vím, jak je to nepříjemný. Nejsem vůbec Zenová Mistryně Světa Amoleta. Navíc, pokud jste třeba taky na volný noze a řešíte zdravotní problém… Člověk je prostě logicky vystrašenější, když nemá klasický zaměstnání, nemůže si vzít nemocenskou ani placenou dovolenou (nestěžuju si, jen je to prostě psychicky náročnější), a v o to větším stresu pak prostě můžete být. Co si sami neuděláte, to nemáte. A to je prostě težký. Ale i tak úplně nejvíc boží zároveň. :)

Hlavně zpočátku jsem si musela připustit a musela se vyrovnat s tím, že uplně nejvíc vážně a fakt potřebuju volno! Pak teda přežít pár prvních dní, kdy jsem dokázala jen ležet se zavřenýma očima a modlit se, aby to nejhorší už bylo za mnou. A navíc, ta víra v to, že ještě někdy budete vypadat jako člověk, dá skutečně zabrat… Připadá vám to povrchní? Až vám ukážu ty svoje fotky, myslím, že pochopíte, jak moc blbě se člověk cejtí a bojí… Ta bolest je ale nepřenositelná, naštěstí.

Fáze I: Pohádky

A veselý filmy, seriály anebo audioknížky. Pomáhalo mi něco poslouchat, aby mi ten den a noc, když jsem nemohla spát, utíkal. A když jsem mohla, spala jsem. Kdykoliv.

Jestli máte navíc někoho, kdo se o vás může postarat, chce se mu vám číst, udělá vám čaj anebo oběd, tak si ho važte úplně nejvíc na světě. Ano, to se dá brát i jako vyznání… Děkuju, Jary. Nastotisíckrát.

Fáze II: Obrázky

To jako filmový. Jakmile jsem mohla normálně otevřít oči, koukala jsem. Na všechno, co mi zlepšovalo náladu. :) A odpočívala jsem. Nepracovala, ani nic nepsala, nedávala nic na sociální sítě. Brala jsem to zároveň jako takovou odvykačku (lehký) formy workoholismu. :))

Fáze III: Rodina a hry

Když je vám blbě, rodina chce být s váma. Já to ale nedávám. Já potřebuju být sama a navíc, v tomhle případě eliminovat všechny, který by z toho, co na mě uvidí byli ve stresu, z čehož bych já sama byla ve stresu úplně nejvíc. Dává to smysl? A je to prostě fakt nepříjemný. Ve společnosti i nejbližších nechcete bejt hnusný.

Takže jsem po deseti letech začala pařit! Jo! :D Na počítači. Jary mi nainstaloval Heroes of Might and Magic III, který jsem naposled hrála asi na gymplu, a bude to znít možná úplně bláznivě… ale on vám ten den uteče tak rychle, že máte najednou pocit, že se i rychlejc zotavujete. Fakt! :) Prostě jste zabraný do hraní, nic jinýho moc nevnímáte a najednou je večer a pak ráno, a kůže je klidnější. Taky se na tu PD tak nesoustředíte, a prostě je to podle mě fakt skvělá léčba! I když možná praštěná.

Jestli jste vrcholový čtenáři, který se umí zabavit takhle moc knížkou/časopisama, tak je to super. Já čtu ráda, ale u tohohle vydržím zabraná daleko dýl. :D „So, sue me!“ :P

PS: teď je občas hraju hlavně na iPadu, můžete si je stáhnout tady. :))

Fáze IV: Vánoce a dovolená

Mám „štěstí v neštěstí“. Asi tak jako obecně. A navíc jsem člověk, kterej je přirozeně pozitivní, i když mám dramatický a depresivní chvilky, nakonec končí spíš tragikomicky… Dlouho mi ta vážnost (situací) nevydrží. Věřím v to, že všechno zlý je k něčemu dobrý a něděje se to náhodou, a tak aby to člověka jakože „sestřelilo“ pro nic za nic…

Takže to vyhodnocuju tak, že se mi PD v podstatě přihodila v tu nejlepší možnou chvíli. Před Vánoci. Zrušila jsem pár pracovních povinností, a mám možnost se uzdravovat. Všichni řeší dárky, cukroví, kapry i stromečky a já ležím a odpočívám s kámoškou na ksichtě, která mě donutila nedělat ale vůbec nic. A tak se na Vánoce těším vlastně asi úplně nejvíc, protože ten shon plyne všude kolem mě a já ho můžu jenom sledovat anebo taky ne. Což je v podstatě úplně dokonalý. :)

Budu koukat na pohádky, na Tři oříšky, na Pelíšky, i na legendárního Mrazíka, pohádku, kterou od dětství vlastně nesnášíte tak, až si ji postupně zamilujete a Vánoce si bez ní už neumíte představit. :D Ten náš českej dabing! Aaach…

A v lednu jsem měla mít dovolenou. Tak se budu léčit i na ní. Sice jsem si ji představovala dost jinak, ale co už. Moje tělo mi říká, že mám zase zpomalit a odpočívat…

A co dál?

Dál jsem se zatím nedostala. Teď to bude dlouho furt to samý dokola, dokud to (doufám!) nezmizí. Mám v plánu, až se to ještě víc zahojí, mazat se sádlem anebo kokosovým olejem, uvidíme, jak se to bude vyvíjet a co bude fungovat. Dám vám vědět.

Ještě chci nakonec zdůraznit pár věcí.

Nejde o rakovinu, o (do určité míry) život ohrožující chorobu, ani celoživotní postižení a už vůbec nechci žádné choroby takhle srovnávat. Přesto jde o nemoc, která vám výrazně naruší kvalitu života. Člověk upadá do deprese, je psychicky oslabený, že se hroutí i několikrát denně.

Vážně si myslím, že třeba i u takových nemocí by se měl ordinovat hlavně psycholog. Člověk, kterej vám pomůže myslet pozitivně a podpoří vás ve víře, že jednou zase budete v pohodě a vypadat i žít jako člověk. Společnost totiž je poměrně povrchní, ne, že ne. A s něčím podobným na obličeji, navíc v takovém rozsahu spoustu věcí prostě dělat vážně nemůžete, a je to fakt na bednu… Takhle teď totiž vypadám.

Takže se držte, i když doufám, že se vám to vyhne obloukem! Já se držim taky. :) A vlastně i díky vám, že to i přes to s váma můžu sdílet. Pro mě je třeba i tohle určitej způsob terapie. I když, pravda, radši bych s váma sdílela fotky, na kterejch mi to sluší…

A pak taky, že tenhle článek nepíšu jako odborný návod na léčbu periorální dermatitidy, ale jako svojí zkušenost, svůj proces uzdravování, který shrnuje moje osobní poznatky a nápady. A je jen mým konkrétním vhledem do problematiky tohohle typu kožního onemocnění. Tak pa. Při nějakým „hezčím“ článku, jo?

PS: ten pytlík, co mám na hlavě jsem pořídila na ZOOTu v programu DOBRO. tady. Koupila jsem si ho na podporu neziskové organizace Zachraň jídlo, která si klade za cíl hledat způsoby, jak neplýtvat potravinama a informovat veřejnost o důležitosti tématu. Podpořit je můžete i vy. Třeba zase tuhle.

Přijďte na můj kurz vaření!

Komentáře Každý komentář mě potěší!

  1. Jani, drzim palce a dufam ze touto dobou je uz PD vyliecena. Ja som ju mala tiez tuto zimu a liecila ju entizolom a zero therapy. Na tvar maximalne cierny caj, plus v lekarni vyrobeny roztok a krem s metronidazolom. U mna bol spustacom stres, takze ako pisete dat sa do kludu!

  2. Milá Jani, držím ti palce, ať se brzo vyléčíš.

  3. Obklad ze studeneho cerneho caje je k nezaplaceni! Mam neco obdobneho v mirnejsi forme uz 4 mesice a to se mam vdavat, takze deprese intenzivni. Jinak letosni zima byla tak hnusna, ze ma problem s kuzi extremni pocet lidi. S jarnim sluncem by to snad melo odeznit. Drzim palce!

  4. Jani držím palce posílám energii a klid na těle i duši ,věřím,že děláš co můžeš a je to v pořádku ,ber ten čas ,jako čas pro sebe .Pěkné dny a myslím na tě .

  5. Dobry den,
    jestli muzu doporucit, tak mne osobne na Crohna pomohla dieta SCD – vylouci se veskere potraviny s obsahem slozitych cukru. Sice jde o jiny typ onemocneni nez mate vy, ale v podle toho co jsem cetl o SCD, tak zabira na kde co. Vice informaci muzete ziskat (nedelam reklamu, ale na strankach maji uzitecne informace, a jsem i spokojeny – na ceste k vyleceni – zakaznik) na uzdravtesejidlem.cz.
    Kdyz se kouknu zpatky, tak jsem za tu nemoc i tak nejak vdecny – ziskal jsem novy pohled na zivot a naucil se mnoho novych veci nejen o sobe, ale i o zdrave vyzive, osobnim rozvoji apod.

    Hodne optimismu a pevnou vuli v tezkych chvilich, kdy se bude zdat, ze uz to horsi byt nemuze
    Libor

    • Dobrý den, Libore, díky moc za sdílení Vašich zkušeností a nápadů, vážím si toho. :) Já jsem za nemoce taky vždycky vděčná… jen mě mrzí, že mi to nějak nikdy nedojde dřív. A k onemocnění musí dojít. :) Mějte se bezvadně! J.

  6. měla jsme to samé, jen ne tváře… okolo pusy, čelo, oči a nakonec i ruce jak jsem si to přenesla… a klidně o tom můžeme vášnivě debatovat :-D ale po půl roce neúspěšného zkoušení chemie, bylinek, šamanů a všech rad na světě :-) …mi na žádost píchli injekci kortikoidů, namazala jsem to diprosonem a musím zaklepat…je to už pět let a vše v pořádku :-) je to svinsto, kortikoidy, ale za mě je to lepší než se trápit takovou dobu! držím palce ;-)

    • Dobrý den, Alenko, moc děkuju za podporu a za sdílení Vašich zkušeností. A těší mě moc, že už jste takovou dobu v pořádku! :) Já jsem na tom momentálně tak, že cesta, kterou jsem zvolila, zatím to tak aspoň vypadá, moje tělo (i duši) léčí. Respektive, vidím, že to, co všechno kombinuju že dobře reaguje a stav se zlepšuje. Nicméně to s těma kortikoidama u Vás je hodně zajímavý! Ty mě PD totiž v podstatě rozjely… Špatná (a docela dlouhá, bohužel) léčba prvně stanovené diagnózy… :/ Krásný Vánoce a hodně zdraví! :) J.

  7. Achjo Jani. Moc me to mrzi :(

    • Chjo, no… mě taky. Děkuju, Evinko. :* Ještě si snad aspoň zavoláme…

  8. Drž se. Musí to být nepříjemný… Ale věřím, že to zmákneš!

    • Jako někdo, kdo má titul z odborného zkoumání alternativní medicíny bych to asi neměla tak subjektivně psát, ale moc se mně líbí váš přístup ke vztahu alternativní a konvenční medicíny. Kéž by lidí s takovým postojem bylo víc ve všech řadách.

    • Dobrý den, Kateřino, děkuju, to mě těší. Máme stejné přání. Ať se Vám daří a krásné Vánoce! J.

    • Katko, moc děkuju! Věřím, že se blýská na lepší časy! :) Ale je to děsný. :D Krásný Vánoce a hlavně hodně zdraví!!! :* J.

  9. Vyzkoušejte tradiční čínskou medicínu, změnila mi život :)

    • Díky Báro, kombinuju. TČM v mnoha ohledech sama využívám, nicméně ji zase vnímám, z vlastních zkušeností, jako určitou část skládačky. Jsem ráda, že Vám pomohla! :) Krásné Vánoce a hlavně dobré zdraví. J.

  10. Dobry den,vsim jsem si prosla a nepouzivam z normalni kosmeky nic a pokud se znovu udela napr ze si umyju nekde ruce parfemovamym mydlem a dotknu sw brady,100% zabere vzdy sangre de drago,takovy zazrak c.1.

    • Dobrý den, Šárko, díky! Neznám! :) Respektive vloni jsem byla na Kanárech u nejstaršího dračího stromu (El Drago Milenario) a vůbec by mě nenapadlo, že se z něho využívá míza k léčení. Něco si načtu, minimálně mě to zajímá. Krásné Vánoce! J.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ahoj, jmenuju se Jana. Jsem hodná. Nutriční gastronomka.

Novinky přímo do mailu Nechte mi tu e-mailovou adresu

Poslat
ZÁSADNĚ ZDRAVĚ – Jana Králiková (Černá)

O jídle. O zdravém těle. O zdravém rozumu.

A taky o životním stylu, který vás bude bavit.