Milý Ježíšku…

Milý Ježíšku…

číst dál

Letos jsem si řekla, že tenhle článek, tak trochu na poslední chvíli, napíšu malinko jinak. A že se vás pak taky na něco zaptám, protože téma dárků mi připadá vlastně dost zajímavý.

U nás doma se často slaví. Kdo mě sleduje dýl, tak už to dávno ví, a zajisté se tím i občas docela baví. Jsme trochu blázni, ale my prostě milujem naše rodinný oslavy a setkávání vůbec!

Na druhou stranu se mi už pár let nedaří rodinu přesvědčit, že už nejsme malý děti, abychom si museli hrát na Ježíška, a že se se všema na Vánoce uvidím nejvíc ráda i „jen tak“, bez potřeby dostávat (za to?) dárky.

Nechápejte mě špatně, já dárky miluju, ráda je dostávám, a ještě radši je dávám, ale postupem let mi začalo připadat, že minimálně od listopadu, je už ve společnosti cítit taková ta předvánoční horečka, kterou jsem měla vždycky spíš spojenou s Amerikou, když jsem tam kdysi dávno pár měsíců pobývala. A která mi vlastně celý ty Vánoce dost kazí.

To, že nám obchoďáky servírujou čokoládový Mikuláše hned po červencových slevách na školní potřeby nejen pro prvňáčky pominu…

Čím jsem totiž starší, tím spíš mi připadá přirozený a hezký zároveň dávat dárečky jen tak, a když mě něco bezvadnýho napadne. Ne proto, že má někdo narozeniny, svátek nebo proto, že budou Vánoce, a tak „musím“ něco vymyslet.

Všechno nejlepší, babičko!❤️ #cokoladovocokoladovej #maliny #amaretto #prosel #receptbude! #zasadnezdrave

A post shared by zasadnezdrave.cz (@zasadnezdrave) on

Jo. Možná že to je taky tím, že nejsem ten typ, co vydrží mít schovanej dárek několik měsíců ve skříni. To je fakt. Já dárky ráda dávám hned. A ideálně v tý eufórii, kdy jsem je pořídila/vyrobila. Proč? Protože v tu chvíli se kromě tý mojí vlastní nadšený energie často objeví a přidá i veselá energie obdarovaných, co totiž nedostanou vlastně „jenom“ ten dárek, ale navíc i to milý drobný potěšení v podobě překvápka. A to mě na tom, a jo, vlastně dost sobecky, baví asi nejvíc.

Tipy na vánoční dárky, co jsem vám sepsala vloni se vám třeba taky můžou hodit. Odkaz na článek najdete tuhle: Moje tipy na Vánoční dárky.

Navíc jsem zjistila, že když jsem „pod tlakem“, často mě nenapadne ani nic, z čeho by ten dotyčnej mohl mít upřímnou radost. A tak mě pak třeba mrzí, že má člověk kolikrát i tendence podlíhat tomu všemu stresu kolem, a koupí radši i nějakou „blbost“, jenom aby si splnil teda tu nepsanou povinnost, a to přeci úplně ztrácí smysl toho, dávat lidem dárky, no ne?

Koupit „rychle něco“, aby to bylo vyřešený, mi navíc připadá vlastně dost hrozný… A tak jsem nad tím teď přemýšlela, jak z tohohle blázince ven, a jak vlastně i třeba pomoct těm, co nechtějí doma „další krámy“, který nebudou mít kam dát. Protože… Ruku na srdce… kdo občas nedostane něco, co se mu fakt nehodí? Já vím – „je to přeci dárek“ – ale já jsem v tomhle pragmatik, nikoliv necita.

Ale moment. Co je teda vlastně sobecký víc?

  • mít hezkej pocit z dobře vybranýho dárku pořízenýho i jen tak pro radost a překvápko druhých
  • nebo mít ze slušnosti a ze zvyku splníno, odškrtnuto, a kolikrát i bez ohledu na to, jestli ten dárek skutečně potěší?

A víte vy co? K tomuhle celýmu článku mě vlastně inspiroval jeden rozhovor v tramvaji. Jeden vlastně dost smutnej a rozčilenej rozhovor, kterej probíhal mezi maminkou a asi destiletou holčičkou, kdy maminka nutila holčičku udělat babičce k Vánocům dárek „už teď, aby se to stihlo“, a holčička nechtěla, protože babičce malovala obrázek o víkendu, a teď nemá žádnej nápad… A maminka jí ve zkratce řekla, že jí to nezajímá, „že se to sluší a babičku by to navíc určitě moc mrzelo, kdyby jí Klárka nic nedala.“

Nějak se to do mě vrylo. Nevím jak vy, ale já „dárky, co se slušej“ a „musí stihnout“ dostávat fakt nikdy nechci… A ani je nechci dávat. A už vůbec ne s vědomím, že někdo někoho vydírá sdělením, že by mě to „moc mrzelo“. Mě by naopak absolutně vytočila takováhle příšerná manipulace, navíc pachaná na dětech. Fuj.

Tohle je pro mě osobně i společensky naprosto nepřijatelný.

A tak mě napadlo několik variant, jak se s těma dárkama letos a snad i jednou pro vždy obecně vyrovnat. A chci se o to s váma podělit. Třeba nad tím někdo z vás totiž přemýšlí podobně, a taky moc neví, jak z toho ven?

Pro všechny Ježíšky i velký děti na světě

Někdy je těžký lidem vysvětlit, že už jste veliký, anebo že s nima chcete prožít (vánoční) chvíle jen tak. A navíc, pro mnoho lidí je dávání dárků tradice, která jim taky dělá radost (a o tu byste je svým nepřijetím ochudili), a která pro ně třeba i ke svátkům všeho druhu prostě od určitý doby neodmyslitelně patří.

A tak je tu tip číslo jedna. Naučte se (tak jako já) dostávat dárky.

A někdy je možná ještě těžší (nejbližším i blízkým) lidem kolem vysvětlit, že když už ty dárky dávat teda opravdu chtějí, tak ať tahle milá zvyklost dostojí tomu (snad?) původnímu smyslu. Dělat lidem dárky skutečnou radost. A ne. Fakt to není otázka peněz.

A tak je tu tip číslo dvě. Naučte se (tak jako já) dávat lidem dárky, který je opravdu potěší. Ne z povinnosti a ze zvyku.

Jak na to?

Přijímání dárků si dost usnadníme tím, když ostatním umožníme, aby se nám trefili do vkusu.

Milý Ježíšku…

Já jsem třeba jako malá psala dopisy Ježíškovi a dávala je za okno, aby si je tam Ježíšek vyzvednul, a já pak dostala dárečky, který jsem si od něj přála. Myslím, že je to tradice, kterou s dětma dodržuje kde kdo. A vlastně moc nechápu, proč by to měli dělat jenom děti, když mi připadá, že taková inspirace by se kolikrát hodila i dospělým?

Dnešní úlovky z mého nejoblíbenějšího knihkupectví @booktherapycz.❤️ PS: @momoichicoffetearia máte dobrej vkus!😉😄😘 #pulkralovstvizakrasnyknizky #kucharekneninikdydost #zasadnezdrave

A post shared by zasadnezdrave.cz (@zasadnezdrave) on

Pro mě je tohle dokonce o dost milejší varianta, než „obálková metoda“, kdy nejčastěji místo „lámání si hlavy s dárkem“, věnujeme druhým peníze, ať si koupí, po čem jejich srdce touží. Je to sice extrémně pragmatický, ale v tomhle případě pro mě nejsou peníze dárek. I když věřím, že pro spoustu lidí ano, a nijak to neodsuzuju. Proto i tuhle variantu zmiňuju, byť ji osobně nemusím.

Umění dávání dárků

Dávat dárky, který opravdu potěší je podle mě tak trochu umění, a hlavně to zabere čas, kterýho máme všichni pomálu z různých důvodů. I když je to samozřejmě vždycky o prioritách a všechno jde, když se chce, i když to neradi slyšíme.

A proto mě vlastně napadlo sestavit si takový malý seznam, který mi pomůže v tom, vymyslet prima dárky svým nejbližším. A to nejenom k Vánocům, ale kdykoliv budu chtít…

Jak to udělat, když chci darovat dárek opravdu pro radost?

 1. Základem úspěchu je, že obdarovanýho člověka známe

A tím myslím opravdu známe.

Díky tomu pak víme, co člověka baví, co má opravdu rád a co naopak vůbec.

  • jestli rád čte a co, chodí do divadla, na výstavy nebo do kina
  • vaří, jí, plete, maluje, cestuje i zahradničí
  • „miluje“ konvenční psací potřeby, ponožky a šampóny
  • nesnáší dostávat oblečení, který si sám nevybere, protože mu nesedí ani velikostí ani stylem

Je až s podivem, kolik věcí totiž o svých blízkých nevíme, obzvlášť, když už s nima nebydlíme nebo nežijeme. Zato ale víme (třeba díky sociálním sítím), co měl náš spolužák ze základky, se kterým jsme se neviděli 15 let, včera k obědu. Hm. Je to divný, co?

2. Že můžeme vymyslet jako dárek cokoliv, a nemusíme vždycky utratit majlant

Když člověka známe a víme, co má rád, je daleko jednodušší vymýšlet dárečky a dárky pro radost i s ohledem na naši peněženku. Já nejčastěji vybírám z těhle kombinací:

  • jeden dárek – tím myslím jeden konkrétní dárek, ať už to znamená krásnou knížku, ostrý nůž, kvalitní přírodní (bio) krém, kytičku… cokoliv
  • zážitek – a tím myslím zas ideálně zážitek, kterej je nějakým způsobem propojenej se mnou. Postupem let jsem si uvědomila, že s mýma nejbližšíma si vzájemně nejvíc vážíme společně strávenýho času. A tak mám tímhle zážitkem namysli např. společný oběd v oblíbený restauraci, výlet do Litomyšle, do Kodaně, nebo spojit procházku Prahou se zastávkou na dobrej čaj (kafe) a s lístkama na prima výstavu. A když víte o nějakým krásným zážitku, kterej se obejde bez vás, tak proč ne?
  • balíček – ty vymýšlím asi vůbec nejradši. Je to kombinace několika věcí dohromady, který vytvoří jeden výstižnej dáreček. Baví mé to ladit do různých témat, tak např. balíček Hygge! bych věnovala milovníkovi pohody a relaxu a obsahoval by třeba: knížku o danským životním stylu Hygge, voňavý Kurkuma latté od Sonnentoru a svíčku Fík a meruňka od Meraki.
  • jídlo – podle mě dárky, který se dají sníst/vypít jsou jedny z nejlepších! Kvalitní suroviny jsou kolikrát i pro někoho finančně náročnější k běžnýmu užívání, na druhou stranu jako dárek se dají sehnat i do pár desítek a stovek korun, a taky jich můžu pořídit víc a sestavit si tak balíček plnej dobrot na míru.
  • DIY – „Do It Yourself“ neboli udělej si sám. Prostě dárečky, který sama vyrobím, ať už jde o háčkovanou čepici, zázvorovej likér nebo domácí pralinky podle Markétky Kitchenette.

Já jsem byla asi strašně hodná!🙈😁 Včera jsem od @jsemjary dostala nádherný běhací termokalhoty od mojí nejoblíbenější sportovní značky @karitraa!💕😱💕 A protože jsem měla fakt šílenou radost, kdo sleduje moje Stories, ví…😂 Vytáhla jsem po dlóóóuhý době vlnu a uháčkovala si k nim čepičků! Tak jsem se vám chtěla pochlubit i tady, protože je ten komplet podle mě fakt úplně boží!😂😍☺️ Bundičku mam totiž růžovou, takže ladim jako blázen, chápete?!😆 Krásnej víkend, já jdu běhat!🙏🏼💕#mojeproblemynavasehlavy 😂 #norskamoda #karitraa #zasadnezdrave

A post shared by zasadnezdrave.cz (@zasadnezdrave) on

3. Dělat dárkem radost druhým a ne nám samotným

Jojo, tohle je přímo vysoká škola v darování dárků! Ne jednou jsem sama sebe musela přesvědčovat, aby mě nepřemohla touha věnovat někomu naprosto „geniální“ dárek, kterej jsem vymyslela, a že to bude pecka (!), ale že tím vlastně udělám radost spíš sama sobě. Co si budeme povídat, ego je pěknej prevít! :D

A jo, do určitý míry si myslím, že si částečně i z tohohle důvodu pořizujeme děti. Abychom si s nima mohli hrát, a pak jim kupujeme hračky, se kterýma si chceme hrát my sami, a ty nebohý drobečkové jsou „jenom“ perfektní a dokonalý alibi! :)) Před ostatníma, i před náma samotnýma.

Darovat někomu dárek, kterej připadá naprosto dokonalej nám prostě ještě nemusí nutně připadat bezvadnej tomu, komu je určenej. Říkám to z vlastní zkušenosti, kdy se mi na kurzu vaření, byť zřídka objeví někdo, kdo z poukázky není nadšenej ani náhodou. A to je škoda pro všechny zúčastněný: obdarovanýho, dárce, co utratil nemalý peníze, i pro mě jako lektora, co se pak profesionálně trápí na kurzu s někým koho to tam fakt vůbec neba… (Na to, proč tam ty lidi chodí se mě neptejte, protože to nevím. Ale taky by mě to dost zajímalo! :D)

Přesto přese všechno, co jsem tu teď vyplodila je pro mě ale pořád tím ideálním stavem situace, kdy si člověk speciálně místo řešení (vánočních) dárků prostě užívá společně strávenýho času jenom tak. A hlavně o těch Vánocích. My si třeba s Jarym k Vánocům ani k narozeninám a svátku žádný dárky nedáváme, až na drobný výjimky, kdy nás něco fakt osvítí. Děláme si totiž radost společně během celýho roku podle nálady. A snažíme se k tomu „přinutit“… :D No, prostě vysvětlit to i ostatním členům naší velký rodiny. A zatím marně.

A tak by mě na závěr hodně zajímalo, jak to třeba vnímáte vy sami, jak se s dárkama a obecně i s Vánocema „perete“ vy? A možná úplně nejlíp, jak si je užíváte a dárky třeba právě už vůbec neřešíte? Děkuju a přeju vám všem překrásnej brzkej první advent!

Přijďte na můj kurz vaření!

Komentáře Každý komentář mě potěší!

  1. Jáji, já se picnu. Co článek, to ztotožnění, začínám mít pocit, že mi snad někdo čte myšlenky :D Tento jsem četla jedním dechem, až se mi srdce rozbušilo, jak jsem se v tom viděla! Já už čtyři roky zase píšu dopis (mail) „Ježíškovi, na narozeniny s modifikací názvu na „Manifest za dárky“ :D. Dokonce ho už nejbližší vyloženě před Vánoci a narozeninami vyžadují a ptají se, jakto, že jsem ještě letos nenapsala. Je to naprostá pecka, funguje skvěle a všichni jsou (doufám teda) spokojení! Takže letos k vysvětlení minimalistického pojetí v úvodu dopisu přikládám i odkaz na tento článek. Děkuji. Děkuji převelice a přeju kouzelné Vánoce a celý další rok! :) <3

    • Ivi, to je krásný, děkuju za milej komentář! :) „Manifest za dárky“ zní skvěle! Až budeš mít článek, hoď mi sem odkaz, moc ráda si ho přečtu! Krásný Vánoce i Tobě! <3

  2. Pěkný článek. Já už Vánoce začínám vnímat spíš duchovně. Letos poprvé obdaruji se svými známými děti z dětského domova věcmi, které už nepotřebujeme, ale ještě někomu udělají radost. A rodině jsem vyrobila DIY dárky i s dárkovými taškami. Jak jste psala, ego je prevít, myslím si, že největší radost z těch dárků budu mít já sama :-)

  3. Tak týmto článkom si trafila klinec po hlavičke! Mám vo svojom okolí ludí, s ktorými si dávame darčeky každý rok, no s vela z nich sa stretávam čím dalej tým menej a tak neviem, čo kúpiť. Zároveň sa však obávam výjsť s kožou na trh a povedať, že už si niesme tak blízky, aby sme si kupovali darčekz, lebo to vie zamrzieť. Úprimne, neviem čo je horšie – prísť na o tak, že si dáme niečo čo sa nám nepáči/nehodí/už máme, alebo sa tomu postaviť čelom a povedať danej osobe, že tento rok by sme už nič nemali kupovať?

    • Ahoj Lukjino, děkuju za zpětnou vazbu a Tvůj komentář! :) Napadá mě k tomu ještě vlastně to, že si nemyslím, že je nutný druhou stranu hned konfrontovat s vlastním přístupem takhle narovinu. Možná by to někdo mohl vnímat jako docela drsnou formu řešení nejenom „dárkový situace“. Spíš bych nejdřív zkoušela zjistit, jak to skutečně druhá strana má, protože se může i stát, že to vnímáte podobně, jen si to třeba neumíte odkomunikovat (mám to často podobně), a pak je to všechno mnohem jednodušší. Myslím, že v těhle případech, kdy v úzkým kruhu řešíme i kdyby pro nás drobnej problém, je víc než důležitý nezapomínat na empatii. Aby to nenadělalo víc škody než užitku… <3 Držím palce a krásný a pohodový Vánoce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ahoj, jmenuju se Jana. Jsem hodná. Nutriční gastronomka.

Novinky přímo do mailu Nechte mi tu e-mailovou adresu

Poslat
ZÁSADNĚ ZDRAVĚ – Jana Králiková (Černá)

O jídle. O zdravém těle. O zdravém rozumu.

A taky o životním stylu, který vás bude bavit.